Dětské říkanky a nadpřirozené harmonizování Rose Droll

Její hlas kolísá mezi záchvěvy mumlavého rapování, něžného zpívání a nadpozemského harmonizování. Aranžmá přechází od ponurých, pianem obohacených balad k děsivým, temnýmbasslinekám, které se posouvají vpřed, zatímco v pozadí zní cinkání glockenspielu a zlověstné, posuvnými tóny manipulované tamburiny. Zejména vyčnívá píseň “Boy Bruise”, která působí jako soundtrack k nějakému hrůznému průvodu z bizarního, starodávného folklóru.

Každá píseň na albu je tak evidenčně pečlivá, konceptuálně hustá a pečlivě promyšlená. A Droll to všechno potvrzuje, když mluví s Vinyl Me, Please o jejím bizarním a intenzivním kreativním procesu, který zahrnuje čerpání z odhadované banky 3 000 písní a přidání 40-60 vokálních vrstev ke každé skladbě. Vinylová edice Your Dog od Vinyl Me, Please si můžete pořídit zde.

Přečtěte si celý náš rozhovor, který byl upraven pro stručnost, níže:

VMP: Vím, že hudba, kterou jste vydali před Your Dog, byla docela jiná. Jaká byla vaše hudba, když jste začala psát písně?

Opravdu, opravdu mnohomluvná [smích]. Textově jsem začala psát písně, které nikdy neskončí, protože jsem hodně psala příběhy. Prostě fiktivní příběhy. A pak jsem si řekla, „Oh, zajímalo by mě, jestli bych mohla napsat píseň a přidat k ní text“. A nakonec z toho byl tenhle dlouhý příběh v próze s hudbou v pozadí.

Ale trvalo mi dlouho, než jsem to zredukovala do struktury písně a naučila se říkat víc s méně slovy.

Psala jste ještě stále fikci?

Stále to dělám, jen nevím, co s tím dělat. Jsem tak pyšná, že jsem byla zveřejněna v online magazínu, který zkrachoval pár měsíců poté [smích]. Byla to ale opravdu zábavná zkušenost, to bylo před sedmi nebo osmi lety a byla jsem z toho super nadšená.

Myslím, že mi bylo asi 20 nebo tak něco a přišla jsem si k tomu, že když chci udělat hodně práce v jednom umění, budu muset věnovat hodně času a energie jen tomu jednomu. Alespoň takhle to u mě funguje. A tak jsem se aktivně rozhodla více pracovat na hudbě než na psaní fikce.

Četla jsem v Paste článku, že máte v archivu 3 000 nedokončených písní. Je to pravda?

Jo, opravdu je nepočítám. Nevím, jestli to zní šíleně, ale mám hodně hudby, kterou píšu a stále ji píšu. Nikdy jsem nebyla opravdu zvědavá je vydávat, takže jsem to nedělala a teď je toho docela přemíra, protože mám spoustu věcí všude. A mnoho z těchto písní není skvělých. Ale je to prostě velká hromada práce.

Když říkáte nedokončené, jsou to iPhonové hlasové poznámky melodií nebo jsou to převážně texty?

Celé písně. Jsou záznamy hlasových poznámek těchto písní, nebo - jejich organizace je absolutní peklo. Ale jsou tam třeba hlasové poznámky celých písní a pak je najdu o několik let později a zapomenu, že jsem je napsala, a přidám je do hromady s dalšími písněmi.

Mám hromady textů, kde když se podívám na texty, pamatuji si, jak ta píseň zní. Budu ji schopná zahrát. Nebo stejně tak, pokud mám noty i texty napsané a hotové a připravené k použití. Všechny jsou uspořádány na různá místa.

Byly časy, kdy jste napsala tři nebo čtyři písně za den?

Oh jo, rozhodně, bylo to takové. Stále opravdu nechodím moc ven. Ráda jsem doma, pracuji a píšu, tam jsem nejpohodlnější. Možná před pěti nebo šesti lety jsem byla v opravdu konzistentním proudu, kdy jsem napsala čtyři nebo pět písní za den. A myslím, že je to stejné pro jakékoliv umění nebo jakýkoliv pracovní etický návyk. Když něco děláte hodně často, stává se to extrémně snadné v tom pokračovat. Zlepšujete se a zrychlujete v tom.

A teď učím klavír. A to bylo také opravdu zajímavé, protože jsem mohla sledovat, jak se děti učí a dostávají výsledky od hudby a je to přesně to samé s nimi. Čím více času a úsilí a vážné oddanosti tomu věnují, i když nejsou přirozeně muzikálně nadaní, tím lepší v tom budou. A to se zdá jako základní věc, ale je to opravdu neuvěřitelné sledovat a je opravdu úžasné se snažit přijít na to, kolik mohu udělat experimentováním s tím ve své vlastní práci. Je to něco, co mě hodně fascinuje a přemýšlím o tom pořád.

Četla jsem, že písně na Your Dog byly vytáhnuty z mnoha let psaní, že?

Pro [Your Dog] bylo některé nové a některé několik let staré, ale vezmu píseň, která na mě působí. V okamžiku, kdy ji otevřu v mém nahrávacím programu, pokud si řeknu, „Oh, to se mi líbí, to mě baví“, pak na ní budu pracovat a přepracovávat ji s čímkoliv, na co mám ten den chuť.

Takže pro tohle album to bylo zvláštní, protože tam byly takové jako rytmy nebo nějaká podivná struktura pro určité písně, o čemž si nemyslím, že kdybych začala psát tu skladbu dnes, skončila by to takhle. Takže jsem si mohla pohrávat se strukturou skladby z mého tříletého nebo dvouletého mozku a pak přidávat klasickou kytaru a podivné violoncello a zvláštní harmonie, které mě zajímaly od té doby, co jsem ji napsala... A proto mě to vlastně fascinuje mít bazén, z kterého můžu čerpat, z různých let. Dělá to opravdu vzrušující. Tak trochu jako bych psala s někým jiným.

Proč těchto 10 písní působí dobře spolu?

Nemám tušení [smích]. Nevím, když jsem je poslouchala, všechny mi připadaly, že k sobě patří. Mým cílem bylo nikdy hrát desku naživo. Což bylo zajímavé, protože jsem nakonec některé hrála naživo.

Můj celý cíl bylo vydat mé první album z něčeho divnějšího. A pak uvidím, jak to půjde, protože mám nápad na budoucí alba, která bych chtěla udělat s organizovaným tématem. Jedno by bylo pianové balady a další by bylo orchestrální strunaté věci. A tak mám specifické věci, které chci trefit, ale pro toto téma jsem chtěla jen nashromáždit všechny písně, které mi nepřipadaly jako jednoznačný žánr.

Na tomto albu interpolujete hodně dětských říkanek. Proč jste se rozhodla pro tuto kreativní volbu?

Není to divné? [smích] Nevím, opravdu jsem se nerozhodla aktivně dělat takové věci. Myslím, že vlastně ano, protože jsem to napsala, ale v mé hlavě jsem si neřekla, „Oh, budu interpolovat věci z mého dětství.“ Ale to se stane přirozeně.

Přemýšlím, a tohle je takové moje povídání, měla jsem opravdu silné výchovné zázemí v kostele a moje máma hodně zpívala okolo domu. A byla jsem domácí školou, když jsem byla dítětem, po část mého dětství. A tak si myslím, že mnoho mých hudebních vlivů musí pocházet z G-rated muzikálů a sborů v kostele a sladkých písní, které jsme zpívali v nedělní škole.

Miluji, kolik vokálních stop je tady, zejména na titulní skladbě. Kolik vokálních záznamů byste řekla, že jste udělala pro toto album?

Doslova vám nemohu říct, kolik vokálních záznamů jsem udělala. Ale můžu vám říct, že to bylo hodně pro můj počítač. Nakonec tam byla prostě nepředstavitelná čísla stop v každé písni, protože jsem hodně pracovala s vrstvami. Myslím, že pro vokály by tam obecně bylo jako 40 až 60 vrstev. Hodně z toho je, protože hodně dvojím, ne pořád, ale hodně dvojím pro background harmonies. Mám sklon ke shlukovým harmoniím.

Hudba, kterou děláte, je divná a experimentální způsobem, který by někteří popisovali jako „tripovou“ nebo „psychedelickou“. Vím, že v písni „Boy Bruise“ zpíváte docela přímo o používání látek pro kreativní účely, a tak mě zajímá, jestli používání drog nebo čehokoliv ovlivnilo zvuk nahrávky?

Již jsem kouřila hodně trávy a už to nedělám a to primárně proto, že mě dělá méně přítomnou a čistomyslnou. Abych produkovala hodně umění a zlepšovala se a kognitivně se uzdravovala, nemyslím, že bych mohla kouřit tolik trávy.

Ale před několika lety jsem byla do toho super a hodně jsem psala, takže si konkrétně nepamatuji, ale vím, že když jsem psala hodně z těchto písní, hodně jsem kouřila trávu. A tak to pravděpodobně ovlivnilo mnoho strukturálního psaní, nebo psaní textů. A vždycky procházím a následně edituji věci.

Když jsem loni v létě prošla všechny tyto písně a přepracovala je během jednoho a půl měsíce, co jsem byla pryč, šla jsem úplně střízlivě, abych je vyřešila. Takže vlastně kombinace obojího. Napsala jsem je všechny, když jsem kouřila více než teď a pak [editovala ve střízlivém stavu]. A myslím, že je to vlastně dobré pravidlo. Je to opravdu dobře fungovalo.