VMP Vzrůstá: Chatky

Když pozorujete vystoupení kapely The Shacks na SXSW, napadne vás, že i přes to, že je rok 2018 a kapela vznikla za Clintonovy administrativy, by mohla působit kdykoli mezi lety 1968 a 2018. Jejich mix post-Elvis rocku a popu – vznešenost Kinks, country nádech George Motherfucking Jonese, lehká chanson Serge Gainsbourga, psychedelie Strawberry Alarm Clock – není zasazen do aktuální hudební chvíle, ale stojí na svém vlastním ostrově.

Skupina začínajících dvacátníků původem z Princetonu a Manhattanu, nyní usazená v New Yorku, vznikla, když se kytarista a producent Max Shrager setkal s basistkou a zpěvačkou Shannon Wise ve školním jazzovém bandu. Několikrát se potkali, než Shrager požádal Wise, aby nazpívala jednu z jeho skladeb. Ačkoli jméno kapely přišlo o pár měsíců později, „Birds“ a titulní skladba z jejich debutové LP byly napsány během jednoho nebo dvou týdnů na prvním demu, které vytvořili jako skupina.

„Bylo to opravdu okamžité a přirozené. [Bubeníka] Bena [Borcherse] a mě už dlouho spojuje hraní spolu od střední školy. Když jsem začal hrát se Shannon, její jedinečný hlas to všechno urychlil a inspiroval,“ řekl Shrager během rozhovoru na SXSW.

Haze je výsledkem několika let potu v Shragerově sklepě a patří mezi nejsebevědomější indie rockové debuty roku 2018. Od prvních jemných tónů „Haze“ až po melodický duet „Let Your Love“, Haze je okouzlující a jedinečné album, které odhalí nové oblíbené kousek po kousku (můj aktuální oblíbený je „All Day Long“). Práce mladé kapely se začíná vyplácet; byli např. uvedeni v reklamě na Apple a už absolvovali rozsáhlé turné po světě (přemítají o hledání legendárního nástupiště do Bradavic na každém vlakovém nádraží v Londýně).

Můžete si pořídit naši exklusivní edici Haze zde. V níže uvedeném rozhovoru mluvíme s kapelou o klasické country hudbě, používání analogového vybavení, zasílání dem do Daptone a proč je stará hudba oslovuje víc než jakákoli jiná.

Než ses stal členem The Shacks, Max, posílal jsi [soulovému a retro labelu] Daptone demo pásku, aby tě podepsali. Kolik ti bylo let?

Max Shrager: 14

Co jsi jim v 14 poslal? Ozvali se ti?

MS: Poslal jsem jim píseň, kterou jsem napsal pro Sharon Jones. Chodil jsem do deváté třídy. Gabe [z Daptone] mi zavolal hned druhé ráno. Byl jsem nadšený. Nemohl jsem uvěřit, že mi zavolal. A pak jsem se s nimi setkal.

Snažím se představit sebe jako čtrnáctiletého kluka a nemohl bych si představit, co by mohlo výsledkem být. Nakonec jsi hrál s mnoha jejich umělci a pracoval u nich, že?

MS: Jo, velmi rychle jsem pochopil, že pro čtrnáctiletého je na světě hodně věcí k naučení, aby se stal dospělým (smích). Spoustu těchto lekcí jsem se naučil při práci v tomto úžasném nahrávacím labelu. Byla to úžasná cesta od kluka k muži (smích).

Nakonec jsem jel turné s Charlesem Bradleym a Leem Fieldsem a nasbíral spoustu zkušeností, které teď přináším do naší kapely.

Ve spoustě rozhovorů zmiňujete, jak moc milujete starou country hudbu a teď jsme v Texasu. Kteří jsou vaši oblíbení staří country umělci?

Ben Borchers: George Motherfucking Jones [celá kapela souhlasně přikyvuje]. Roy Orbison.

Shannon Wise: Jo, milujeme Roye Orbisona.

BB: A také Hank Williams.

MS: Existuje jedna stará píseň Hanka Williamse, nazvaná „Kaw-Liga“, o které hodně přemýšlíme. Spousta country umělců v 60. letech natočila celé album, kde coverují písně Hanka Williamse, a my jsme právě poslouchali verzi Roye Orbisona té písně, která je prostě úžasná.

Skladby Hanka Williamse zasadily semínka mnoha country písní a měly všechny tyto prvky různých amerických hudebních stylů, jako je bluegrass a blues. Prostě ho milujeme.

Tuto a výše uvedené fotografie pořídil Amileah Sutliff

Říkali jste, že posloucháte jen starou hudbu. Co se vám na staré hudbě líbí, co vám nová hudba nedává, přestože jste nová kapela?

MS: Za poslední rok jsme začali hodně poslouchat hip-hop. Kendrick Lamar je asi ten nejnovější. Tupac je jedním z mých nejoblíbenějších umělců všech dob. Ale jinak je to většinou hudba 50. a 60. let.

SW: Pro všechny nás nějak oslovuje hudba minulosti více než ta moderní.

MS: Žijeme v jiné době. Všechno je teď jiné. Ne nutně špatné. Fonty, které jsou dnes všude, jsou jiné než tehdy. Všechno má prostě jiný pocit. Časy se mění.

Z nějakého důvodu nám hudba z 50., 60. a 70. let prostě připadá mnohem zajímavější. I když v některých případech není tak „dobrá“, prostě nás více oslovuje.

Myslím, že je to jiný pocit, když najdete starou desku Roya Orbisona nebo Hanka Williamse v obchodě s vinylovými deskami, než když najdete nové album od Future nebo podobně. Máte pocit, že musíte více bádat a hledat tu éru.

MS: Jo, Princeton Record Exchange, kam jsme s Benem často chodili, je úžasný obchod. Takto jsme se hodně naučili o hudbě - chodili jsme tam a kupovali si desky pod 10 dolarů a měli tam úžasné desky. Pak jsme si ty desky brali domů, zjišťovali, kdo je producent a sledovali všechny souvislosti; vinyl tam hrál velkou roli. Neposloucháme jenom alba na vinylu nebo tak.

BB: Kupujeme tam hodně CD také.

MS: Vinyl je prostě skvělý způsob, jak se učit a objevovat.

Je pro vás rozhodnutí být analogovou kapelou velmi vědomé rozhodnutí?

MS: Několikrát jsme se snažili vytvářet stopy přímo do počítače, ale necítí se to tak správné. Nahráváme analogově a nakonec to končí v počítači pro poslední úpravy. Základ všechno je analogový.

Jaké jsou přidané výzvy, když všechno děláte analogově? Musíte pořád shánět staré vybavení?

SW: Často se to rozbíjí. A je těžké to opravovat. Máme jednoho člověka, ke kterému musíme stále nosit naše vybavení k opravě.

BB: Jsou tři stroje v rotaci. Dva v dílně a jeden používáme.

Promluvme si o desce. Dema se proměnila ve skladby na desce; jak dlouho trvalo od tohoto stádia k hotovému albu?

SW: Vytvořili jsme jako kapela tolik hudby za poslední tři roky. Byl to vlastně pomalý proces dávání se dohromady a dělání písní, mixování a masteringu. Ty skladby samotné jsou hotové už dlouho, ale mastering byl dokončen teprve letos.

MS: Na mastering alba jsme strávili rok, zvláště pro vinyl.

SW: Celou tu dobu jsme vytvářeli další písně. Máme prakticky celé další album už skoro hotové. Jsme nadšení, že vyjde teď brzy.

Vydali jste instrumentální verze vašich písní. Plánujete vydat instrumentální verzi Haze?

Max: Rozhodně. Deluxe CD verze bude obsahovat obě verze a pak to časem vyjde na vinylu. Některé skladby mají vokály přímo ve stopě rytmu, takže je nemůžeme oddělit.

Taky musím zmínit tu reklamu na iPhone, ve které jste byli. Určitě se vás na to ptají pořád, ale jaké to bylo? Co jste zažili díky tomu, že jste v ní byli?

SW: Ta píseň se stala opravdu populární.

Čekali jste takovou odezvu?

SW: Myslím, že ano. Ta píseň byla nějakou dobu hodně hraná všude, takže jste si mohli myslet, že se opravdu dostane do povědomí. Bylo to skvělé, získali jsme spoustu pozornosti díky tomu.

Vybrali si tu píseň a pak měli nápad, že bych mohl být i v reklamě, a pár dní na to jsem byl v letadle do L.A., abych to natočil. Bylo to velmi záhadné.

Jak to v Apple bývá. Tak co je pro vás dál? Máte skoro hotové další album. Bude to LP dvě?

MS: Jo, a chceme ho vydat co nejdříve. Dnes v průmyslu je tak dlouhá čekací doba. Ve starých časech byla čekací doba určitě kratší; lidé nahrávali desky a vycházely hned příští týden. Ten přístup máme rádi. Pokud nám to dovolí, vydáme další desku co nejdřív a pak další.

Je to velmi v duchu George Jonese, vydat třeba 30 LP ročně. Běželo to, jako by hned odnášeli master pasky do lisovny.

MS: Rozhodně. Co jiného můžete dělat než pokračovat a hledat sami sebe a svůj zvuk se vyvíjí?