Rozhovor: Stěžování si na dospělost a DIY vlivy

Trio začalo psát písně v roce 2015 a nahrálo svůj debutový LP s veteránským producentem Alexem Newportem. Ale teprve když si manažeři Sub Pop přišli poslechnout kapelu naživo na South By Southwest o rok později, skupina získala nahrávací smlouvu. Získání smlouvy na základě živého vystoupení dává smysl. Již po letech hraní ve The Smell s Moses Campbellem měli trio nervózní, syrovou energii na jejich debutovém LP, kterou na jevišti zvládli a dovedli k dokonalosti. Úvodní skladba 'Don't Go' má post-punkovou energii a pulzující basovou linii ve stylu new wave, s Solomonovým hlasem, který skladbu straší. 'Does This Work For You' se rozzáří v křivém úvodu, než se přesune do uvolněného pocitu tropického punku, pionýrovaného v jejich DIY domově.

Moaningův eponymní debut je potvrzením těžké práce, dnů strávených hraním jediné kytarové tónu tak, aby to znělo správně. S Moses Campbellem se toto nasazení nikdy nevyplatilo mimo občasné vystoupení vedle některých jejich idolů. Ale Moaning je jiný. Trio zní oživeně a tvrdě, přesto má dostatek emocionální katarze, aby toto album neslo na několika úrovních. Posadili jsme se se Solomonem a Stevensonem, abychom diskutovali o jejich DIY kořenech, jejich oblíbených hudebních vzpomínkách z vyrůstání v San Fernando Valley a práci, kterou to zabere, aby se stal hudebníkem.

VMP: Když váš předchozí projekt, Moses Campbell skončil, jak jste rozhodli přejít na Moaning? Byl to rychlý přechod?

Sean Solomon: V průběhu 10 let jsme vydali jen dvě alba Moses Campbell. Ten projekt byl více pro zábavu a jako učební zkušenost. Začal jsem to, když mi bylo 14 let, takže je to trochu ponižující. Myslím na to spíše jako na něco, co jsem dělal, když jsem se učil hrát hudbu jako dítě. Vzhledem k mým chybějícím znalostem ohledně zesilovačů a efektů jsem měl opravdu jen kytaru; takže jsem se více přikláněl k folku a punkové hudbě. Nakonec jsme přestali hrát v této kapele, protože se všichni začali trochu nudit a rozptylovat. Strávil jsem rok přemýšlením o tom, co chci dělat dál, a nakonec jsem napsal pár písní a vymyslel název kapely Moaning po spoustě úvah. Trvalo mi asi rok, než jsem přišel na název kapely. Chtěl jsem něco opravdu cíleného. Jakmile jsem přišel na název, okamžitě jsem kontaktoval Pascala a Andrewa, protože jsou to moji nejlepší přátelé a hráli jsme ve všech kapelách společně od dětství. Tak vznikly Moaning z těchto projektů, které jsme měli, když jsme byli mladší.

Pascal Stevenson: Ve skutečnosti jsme chvíli brainstormovali, než jsme přišli s Moaning. Měli jsme spoustu [jmen], která byla hrozná [smích]. Zahráli jsme pár písní a řekli si: 'Teď to děláme!'

Solomon: Hovořili jsme o tom, že bychom kapelu znovu dali dohromady. Důvod, proč se Moses Campbell rozpadli, byl ten, že se nám nelíbila hudba. Docházelo ke sporům s ostatními členy kvůli stylu kapely. Byly očekávání, jak bychom měli znít, a my jsme to překročili.

Stevenson: Začalo to být omezující.

Bylo to kolem roku 2015?

Solomon: To zní správně.

Přišli Moaning na svět jako avenue prozkoumání? Aby pracovali mimo to, co jste dělali s Moses Campbellem?

Solomon: Myslím, že Moaning je kapela bez koleček. Moses Campbell a Heller Keller byly vždy jen pro zábavu a protože jsme chtěli zkusit hrát s kapelami a experimentovat naživo. Moaning je kapela, kde jsme vzali všechny znalosti, které jsme získali a uvědomili si, že chceme dělat něco dospělého, seriózního a promyšleného. Všechno v Moaning bylo mnohem více konceptuální.

Stevenson: Je to také kapela bez tolika omezení. Naše hudba je více otevřená, už to není, "Tohle je vaše kapela, takto zníte." Existuje tolik kapel, které se nám líbí a které se vyvíjely na svých albech a dělali různé, nečekané věci; ale stále se jim daří zůstat sobě. Teď pracujeme mimo věci, ve kterých jsme zcela pohodlní nebo co se od nás očekává jako rockové kapely.

Jak scéna DIY punk v LA pomohla ovlivnit zvuk Moaning a jejich přístup k hudbě jako kariéru?

Solomon: Všechny kapely, které jsme viděli ve The Smell vyrůstající, nás opravdu ovlivnily a udělaly, že jsme cítili, že je možně hrát v kapele před lidmi. Myslím, že když jsme je viděli hrát, cítili jsme, že to také můžeme udělat a že to byl dosažitelný cíl. Mnoho kapel hrajících ve The Smell začalo hrát malé koncerty, ale později přešlo na větší místa a festivaly. Když jsme viděli, že naši vrstevníci úspěšně dělají hudbu, více jsme věřili sami sobě.

Stevenson: Nějaký hudební vliv pocházel od těch kapel, ale hodně vlivu pocházelo z pocitu, že to je možné, dělat hudbu ve větším měřítku.

Solomon: Hudebně si myslím, že hodně převzeli od Abe Vigody a No Age, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by si lidé nutně všimli.

Kromě těch kapel, je v debutovém LP trochu shoegaze a trochu new wave. Odkud přicházejí ty méně zřejmé vlivy?

Solomon: Byl jsem opravdu deprimovaný a poslouchal jsem hodně Slowdive. Hodně kytarového hraní je ovlivněno Sonic Youth a punkovými kapelami—ale je tam také hodně New Order a The Cure.

Seane, pomáhá ti psaní písní a tvorba hudby s tvojí depresí? Nebo deprese dělá tvorbu nemožnou?

Solomon: Psaní písní bylo pro mě velmi katarzní, zejména lyricky. Když píšu písně, dělám to, abych pochopil své pocity ohledně něčeho. Hraní na kytaru je tak opakované a musím se na to tolik soustředit, že se to stává meditativním. Pomáhá mi hrát hudbu. Mám tendenci být úzkostný přemýšlivec, což si myslím, že se projevuje v textech a tak nějak to jde ruku v ruce se shoegaze hudbou stejně.

Kdy kapela začala pracovat na novém LP?

Solomon: Strávili jsme rok psaním písní a pak jsme strávili několik měsíců prací s producentem [Alex Newport] na jejich nahrávání. Dělali jsme také hodně předprodukce. Album jsme také drželi skoro rok, než jsme našli Sub Pop. Takže to album je asi tři roky staré od doby, kdy jsme začali.

Vím, že kapela vydala pár singlů v roce 2015 a pak bylo nějaké časové období pauza. Ale to nebylo z nedostatku hraní, to bylo jen čekání na nalezení správného domova?

Solomon: Ano. Trvalo to až do teď, než to konečně vyšlo. Když jsme našli Sub Pop, trvalo to rok od toho okamžiku vybrat datum, kdy to vyjde. Čekali jsme, až to všechno zapadne správně, což je něco, co jsme se také naučili po hraní v kapelách dlouhou dobu. Ve všech našich ostatních projektech jsme spěchali, aby se album dostalo ven, ale s tímto projektem jsme opravdu chtěli vzít si čas a dělat cílená rozhodnutí.

Jak Sub Pop přišel na palubu, aby pomohl vydat toto album?

Solomon: Původně jsem někomu z Sub Popu poslal e-mail a poslal jim album. Poslali lidi, aby nás viděli naživo na South By Southwest, a po vystoupení jsme byli podepsáni do měsíce. Nevím, proč to stalo tak rychle.

Stevenson: Myslím, že hodně to mělo co do činění s načasováním. Čas, který jsme strávili na albu, příchodem South By, vše se dobře sladilo. Bylo to divné, jak všechno zapadlo.

Solomon: Další labely projevily zájem, ale Sub Pop na to skočilo. Vyrůstal jsem na intenzivním poslechu Sub Pop. Nirvana byla jednou z kapel, která mě přiměla chtít být v kapele. Cítilo se to tak nějak perfektně. Label cítí jako rodina, se kterou jsem vždycky byl spojený. Vyrostl jsem posloucháním těch kapel. Je to perfektní, že jsme je našli.

Když jste vyrůstali v San Fernando Valley, jaký je pro vás každého jediný rekord, který nejlépe představuje vyrůstání v Údolí?

Stevenson: To je trochu legrační, protože jsme mluvili o shoegaze dříve, ale mám velmi živou vzpomínku na jízdu autobusem do střední školy a usnutí několikrát v autobusu posloucháním Loveless.

Solomon: Nirvana byla velkou kapelou pro mě na základní a střední škole. Měl jsem poruchu řeči, když jsem vyrůstal, a můj táta mě vozil na logopedii. Zpíval jsem spolu s Nevermind v autě.

Můžete se zamyslet nad tím, co bylo hrát v kapelách s vašimi nejlepšími přáteli celý život, a pak mít tuto jednu kapelu, která najde rychlou známost?

Solomon: Je to dost cool [smích]. Nemohl jsem si představit, že bych to dělal s kýmkoli jiným. Vždy jsme to chtěli. Zážitek to opravdu dělat neustále mění naše očekávání toho, co to má být. Myslím, že se neustále učíme. Pokaždé, když máte cíl, co chcete dosáhnout s hudbou, mění se to, když dosáhnete dalšího. Vždy jsme snili o tom, že budeme kapela na Sub Pop. Vtipkovali bychom o tom, když jsme byli adolescenti, jak bychom jednoho dne podepsali smlouvu s Sub Pop. Je to trochu bizarní. Nesnáším, když lidé říkají, že si něco vysnili, protože tomu nevěřím, ale myslím si, že když jste neúnavní a tvrdě pracujete a nepřestanete, někdy věci vyjdou. Hrajeme hudbu společně více než 10 let. Nikdy jsme neuspěli, nikdy jsme nevydělali peníze, a je opravdu hezké mít někoho, kdo uzná práci, kterou jste vložili. Dělá to, že se cítíme, že to není ztráta času.

Po dlouhou dobu jsem měl pocit, že jsem ztrácel čas hraním v kapele. Mohl jsem pracovat nebo získat práci nebo dělat to, co dospělí dělají. Ale teď, najednou, už není tak hloupé koupit si nový kytarový pedál nebo myslet na hraní kytary celý den místo práce na nudných věcech v reálném životě.

Stevenson: Je to docela nereálné. Za posledních 10, 11 let, co jsme hráli hudbu, jsme nikdy neměli cíl, o kterém bychom si mysleli, že ho můžeme dosáhnout. Nikdy jsme si nemysleli, že bychom mohli dosáhnout toho cíle a vzít to dál. Je to trochu divoké sedět doma, hrát na kytaru nebo basu nebo si pohrávat se zvukem syntetizátoru celé hodiny. Získáte platnost. Sednutí doma a psaní hudby celý den je prostředkem k nějakému cíli. Předtím to jenom vypadalo, že se flákáme. Teď to působí, že to děláme z nějakého důvodu. Jako, "Potřebujeme psát nové písně pro nové album." Je tam nějaký konečný cíl.