Album týdne: Lady Gaga - 'Joanne'

Než se do toho pustíme a než se otevřu zvědavým dotazům malých příšerek od Lady Gaga, tak malá poznámka: Jednou jsem byla velká fanynka Lady Gaga. Byla jsem jednou z vás. Můj twitterový účet na základní škole byl "@littlemonsterleah." Mě a mé nejlepší kamarádce jsme prosily mámu, aby nás vzala do obchodního centra, abychom mohly utratit celý náš kapesné za výprodej triček Lady Gaga v Hot Topic. V osmé třídě jsme prodaly většinu našich věcí, abychom si mohly koupit tři lístky (jeden pro každou z nás, jeden pro naši doprovod) na The Monster Ball. Vůdce mé církevní skupiny, do které jsem šla s neochotou, prohlásil, že Lady Gaga je hříšná, a já jsem prohlásila, že žádný bůh neexistuje. Zatím jsem se nedokázala vrátit do organizovaného náboženství jakéhokoliv druhu, ze strachu, že okamžitě vzplanou.

Nic vám nedokáže nabourat sebevědomí jako vzpomínky na hudbu, kterou jste poslouchali v těch brutálních, formativních letech před pubertou. Je to proto, že jsme nebyli vždy tím stejným člověkem, jakým jsme nyní, a znovu prožil, kým jste kdysi byli, obzvlášť v formátu, jakým je hudba, je matoucí a bolestivé. I když The Fame stále nostalgicky zní, když ji pustím a vzpomínám na svou mladou, trhlou sebe, která googlovala "co je to disco stick?" a zvdala své přátele, aby se naučili tanec z "Telephone", cítím se velmi nepříjemně.

Ale někdy je retrospektivní stud hanebným úlevou; je to znamení, že, ačkoliv může být změna chaotická, nejste stagnující. Vyrostli jste. Zdá se zvláštní, že umělcům nedáváme vždy tento stupeň reinventivní svobody. Nové směry, zejména od vyprofilovaných mainstreamových umělců, jsou často přijímány s počátečním zklamáním z toho, že nedostaneme to, co jsme očekávali. Snažila jsem se na to myslet, když jsem naslouchala Joanne. Poté, co ARTPOP v mnoha ohledech neuspěl, Gaga se rozhodla začít od začátku. Ale jako posluchač to vyžadovalo velkou disociaci od mých očekávání taneční pop hudby ze 7. třídy, abych dokázala otevřít Joanne.

První sólové album Lady Gaga po třech letech - a s autorskými kredity od těch nejvýznamnějších v indie rocku a rocku - kombinuje jasné prvky country, glam 70. let a klavírního rocku s kousky její staré osobnosti, ale nepřichází bez rozptýleného zmatení, které je často šrapnelem transformace. Odloučila se od divadelní, skořápko-like kůže ARTPOP a místo návratu k bujné taneční atmosféře, která ji poprvé učinila slavnou, přijala konstruovanou upřímnost Ameriky. Zádrhel je v tom, že nijak nevytáhla své performativní nebo divadelní povahy. Výsledkem je podivná vysoká performativní upřímnost, která slabě paroduje Ameriku v její nejhorší podobě a silně ji přecontextualizuje ve své nejlepší podobě.

S kořeny v performativním umění a divadle, a s téměř desetiletou hudební kariérou založenou na flamboyaním narušení mainstreamu, může její nová cesta přijít jako překvapení. Nemyslím si, že mnoho lidí očekávalo tuto "odhalenou" verzi Gaga. Ale nebojte se, "odhalená" neznamená "subtilní". Gaga nedělá subtílnost. Sledujte jakýkoli její výkon na klavír, kde zpívá doslova jako šílenec; teoreticky má surový talent na to, aby to zvládla. Ale odinování něčeho tak velkolepým způsobem, jakým to dělá Gaga na Joanne, často balancuje na hranici triviální karikatury. V jistém bodě se surovost mění v trik - opak toho, co měla udělat od začátku. Mezi Florence Welch a Gagou na "Hey Girl" měla absolutní čistá vokální talent na skladbě schopnost být ohromující, ale ploché pokusy o inspirativní texty jako "můžeme to udělat snadné, pokud si pomůžeme" v kombinaci s přehnanými "Benny and the Jets"-eskými instrumenty se občas cítí neupřímně a prázdně.

Album je nejvíce chybná ve své nedostatku soudržnosti. V procesu reinventace je Gagaův vliv spíše nejasným rozsahem či myšlenkou než cíleným rozhodnutím, často spoléhajícím se na bezpečnost, kterou poskytuje volná rozmanitost, místo aby se ponořili do risku závazku. Na jedné straně "John Wayne" a "Angel Down" zní, jako by patřily do různých alb. Ale na druhé straně, reinvence se neočekává jako čistá, a experimentování Joanne s vlivem je toho důkazem. Pro pop hvězdu v roce 2016 bylo obdivuhodné, když i rafinovaně zosobnila i podvrátila bezpočet masivních amerikanických pop a rock vlivů za posledních více než 30 let (konkrétně Springsteen, Billy Joel, Elton John).

To, zda bude Gaga po albu pokračovat tak plodně jako puberta byla pro trhlou fanynku Lady Gaga na základní škole, se teprve ukáže, ale Joanne skrývá dostatek příslibů, že se rozvíjí novými směry. Joanne jen dále dokazuje její schopnost a ochotu vyrovnat se, mixovat a reinterpretovat řadu různých vlivů a žánrů v obou autentických i performativních kontextech. Ale sobecky, stále slyším své vnitřní sedmáka, jak křičí po několika dalších tanečních popových nářezech.