Dva proti přírodě: Bromance Steely Dan

Snad neexistuje žádné přátelství v rock & rollu, které by bylo trvalejší než to mezi Donaldem Fagenem a Walterem Beckerem z Steely Dan. Od doby, kdy se poprvé setkali na Bard College v roce 1966, strávili většinu posledních 50 let bok po boku, nejprve prodávali písně na ulici před Brill Building, později ve studiu nebo na turné.

Avšak jejich partnerství se vymyká moderním moudrům jako #SquadGoals nebo BFFs. "Walter a Donald jsou jedna osoba se dvěma mozky," řekl bývalý kytarista Steely Dan Denny Dias v roce 2000 časopisu Rolling Stone. "Když je dáte dohromady, výsledek má ostří, ale také pohled a soucit."

Když jejich umělecké protějšky psaly o dívkách a drogách, Fagen a Becker psali melodie, které oslavovaly tichou důstojnost mužských přátelství (stejně jako dívky, drogy, dealery drog, sexuální predátory a pasáky a cestování v čase...). Nic okázalého, nic dramatického. Nikdo o nich nenapíše sentimentální fanfiction. Ale neprožijete 50 let po boku někoho, koho na hluboce umělecké úrovni nerespektujete, a stačí si poslechnout několik písní, abyste zjistili, že Becker a Fagen mají bezkonkurenční chápání nevyslovené emocionální intimity mezi muži, a to se opakovaně objevuje v jejich hudbě.

Ve prvním verši skladby "Midnite Cruiser" (Can't Buy a Thrill) zpívá bývalý zpěvák David Palmer: "Tak rád, že jsi zase tady / ještě jednou, nech svou šílenost běžet s mojí," ale Alex Wilkenson popisoval scénu ve studiu, která tyto verše oživuje: "...Fagen seděl u piána a hrál pomalý blues, a Becker si vzal svou kytaru a hrál s ním, a protože byli od sebe vzdáleni dvacet nebo třicet stop, chvíli trvalo, než si uvědomili, že znovu předvádějí scénu z před třiceti lety v společenské místnosti na Bardu."

"King of The World" (Countdown to Ecstasy) je inzerát hledající přítele pro apokalypsu. Ne poslední náhradu, ne někoho, kdo by se přihlásil pro jejich poslední zásoby, jen někoho, s kým se dá relaxovat.

Není čas na emocionální dramata nebo romantiku, když se svět kolem zhroutí, ale vždycky je čas na cigaretu a jízdu přes kalifornskou pustinu. A i když rok 1986 rozhodně nebyl koncem světa, po studiové seanci pro album bývalé modelky Rosie Vela z roku 1986 Zazu, ti dva, kteří se náhodou znovu spojili ve studiu producenta Garyho Katze, se procházeli domů spolu přes 60 bloků neonovou nocí New Yorku.

"Any Major Dude Will Tell You." (Pretzel Logic) "Nikdy jsem tě neviděl vypadat tak špatně, můj funky..." Když se Becker v 80. letech zotavoval závislosti na drogách na Havaji, Fagen říkal, že chodil do jazzových klubů v New Yorku, přiměl umělce, aby podepsali ubrousek "Walterovi" a poslal je svému partnerovi. Ti dva pravidelně komunikovali telefonicky, ale Fagenovo tiché gesto bylo připomínkou, že stále brání svého přítele způsobem, který slova nemohou naplnit. Je to reálná praxe toho, co napsali v roce 1974 -- "Jakýkoli menší svět, který se rozpadne, se znovu spojí." Když vyprávěl tento příběh Wilkensonovi v roce 2000, Becker uznal dary třemi slovy: "Nepřežil jsem."

Ačkoliv to technicky není skladba Steely Dan, "Snowbound" (Kamakiriad) nachází Fagena, jak sdílí autorská práva s Beckerem 13 let po rozchodu Steely Dan. Becker produkoval album a Fagen mu dává kredit za pomoc při prolomení téměř desetileté tvůrčí krize. "Nikdo nedokáže přejít z akordu na akord jako Walter," řekl o nahrávání Kamakiriad v roce 1993. Píseň sleduje bezejmenného vypravěče a kamaráda, kteří se baví na zamrzlé krajině, a zmiňuje: "Zastavme se v Metroplexu / Ta malá tanečnice má styl / Ano, je to ta, na kterou budu čekat / u zadních dveří," pravděpodobně nečinnost, kterou bys dělal se svou ženou v závěsu. Ale končí hrozivou větou (údajně Fagenovou nejoblíbenější z alba) "Plujeme našimi ledovými kočáry po zamrzlé řece / Nějaký loser vypálí signalizační raketu, amen / Po sedmi sekundách je to jako Vánoční den / A pak je zase tma." Uběhne dalších sedm let, než se svět dočká Steely Dan pohromadě, takže tma netrvala dlouho.

"Two Against Nature" (Two Against Nature) není o páru, který stárne spolu. Je to o Beckerovi a Fagenovi, kteří bojují bok po boku proti stále více zkreslenému zlomu času a rádiových hitů. Je to jakýsi voodoo milostný song, polyrhythmické uznání, že někdy v tomto světě máte štěstí najít jednu osobu, která chápe jazyk, kterým mluvíte a po zbytek svého času zde jste vy dva proti proudu. "Je zábavnější pracovat s někým, koho znáte," řekl Fagen. "Rozesmíváme se navzájem...téměř mluvíme v kódech v této chvíli." Album jim v roce 2000 vyhrálo čtyři Grammy a porazilo mnohem mladší konkurenci, a bylo častým číslem na turné v roce 2016 "The Dan Who Knew Too Much". Squad Goals opravdu.

Naopak většina žen ve skladbách Steely Dan spadá do tří odlišných kategorií, z nichž žádná není zvlášť laskavá. Vzdálené předměty nedosažitelné touhy (Josie, Peg, Rikki, Pixaleen), zklamání bohyň (Dívky z "Hey Nineteen," "Babylon Sisters," "Lunch With Gina" a na konci "Janie Runaway") nebo nevěrné manželky ("My Rival," "Haitian Divorce," "Everything You Did"). Protagonistovi skladby Steely Dan nejsou vztahy se ženami, i když krásné a žádoucí, schopny poskytnout stabilitu, po které takový muž touží. Na konci dne -- nebo na konci světa -- chcete mít po svém boku svého přítele.

Na koncertě přicházejí z různých stran pódia, Becker zleva, Fagen zprava. Nobjímají se, sotva se dívají do očí. Ale jsou chvíle, kdy Fagen vytahuje melodiku na "Godwhacker" nebo "Aja" nebo "Peg" a Becker hraje na kytaru, že stojí vedle sebe v dobře známém prostoru dvou pohodlných duší. A blízko konce noci, Becker, vždy více mluvící z obou, představuje Fagena několika různými popisy -- hitmaker, producent, chlapík z města, ten, jediný, originální -- ale vždy "můj přítel."