Jak Beck využil svá videa z éry Odelay k tomu, aby se stal superhvězdou
Hudební video Becka „Loser“ z roku 1993, píseň, která ho proslavila, je dílem někoho, kdo nemůže uvěřit, že má možnost točil hudební video. Celé to je nešikovná, rozespalá, zrnitá hromada náhodných obrazů: Grim reaper stírající krev z čelního skla auta v zácpě, animovaný rakve v zastávce, dva astronauti sedící na korbě dodávky, Beck sám napůl lajdácky breakdance před malým publikem. Beckův přítel Steve Hanft video režíroval, natáčel na 16mm film s rozpočtem 300 dolarů. Skrze jeden z těch gloriózně 90s popkulturních zvláštností, video se dostalo na MTV v těžké rotaci na měsíce. Zůstává jedním z nejčistě experimentálních hitů, které kdy video nabralo -- formátu, který, alespoň teoreticky, prosperuje na čistém experimentálním umění.
Síla „Loser“ -- jak písně, tak videa -- byla výjimka. Nemohla být zopakována. A když se Beck konečně dostal k vydání svého mistrovského díla Odelay, dlouho očekávaného pokračování jeho průlomového alba z roku 1994 Mellow Gold, už nemohl být tím bláznivým idiot-savantem z „Loser“. Musel se stát něčím jiným. Musel se stát zábavníkem, a videa z Odelay byla ogromnou součástí toho.
Hanft se vrátil, aby režíroval klip k „Where It’s At“, prvnímu singlu z Odelay. A ve svém vybledlém barevném schématu a lásce k náhodně surrealistickým obrazům je video „Where It’s At“ velmi příbuzné „Loser“. (Záběr Becka, postaveného proti fialové obloze, s plastovou drápkou z obchodu s Halloweenskými kostýmy, mohl vypadat přesně jako ze „Loser“ videa.) Ale „Where It’s At“ byla také grandiózní, přímočařejší vize než „Loser“, stejně jako organicky vedený, hook-dominantní track byl více bezstarostně funky než „Loser“ sám. Byl zde rámovací prostředek. Beck prožil vedro svátečního dne sbíráním odpadu u silnice, pravděpodobně vykonával veřejně prospěšnou práci, zatímco na něj zkoumavě hleděl přísný policista z filmu. Poté si můžeme prohlédnout Beckovy fantazie, které jsou tak retro-šik, jak si jen dovedeme představit.
Takže: Vidíme Becka na pódiu na parkovišti autosalonu, jak vykrikuje povzbudivé pokyny na rozjezd párty, zatímco za ním gestikuluje skupina breakdancerů. Nebo: Vidíme Becka a jeho kapelu, jak hrají v country line-dancing baru, kde klientela dává víc show než Beck sám. Ve snad nejikoničtějším záběru videa vidíme tři různé verze Becka, osvětlené jako hvězdy varieté pořadů ze 70. let, oblečené v ornate smokingu a napůl rapující před černým pozadím. Beck se tím zabývá popkulturními odkazy, stejně jako jeho přátelé Beastie Boys dělali ve stejnou dobu. Ale i když se směje nad obecným trapností popkulturního odpadu okolo něj, Beck se na něm také baví. Existuje tu opravdový vzrušující pocit vidět ty line-dancery při práci nebo v pohledu na Becka a ty breakdancery, kteří provádí synchronizovaný skok.
Na svých živých vystoupeních v té době Beck v podstatě imitoval hybrid Jamesa Browna a Prince, oblékaje se do obleků a spojující se svou kapelou pro choreografické tance. Hraní na staromódní chitlin-circuit zábavě, i když kreslil kolem toho obrovské uvozovky (a kolem své vlastní bílé identity). A s videem „Where It’s At“ udělal něco podobného, i když tentokrát zajistil, že uvozovky byly obrovské blikající neony. „Where It’s At“ bylo první video, které kdy vysílali na MTV2. Vyhrál VMA. A bral se sami dost vážně, takže se žádný z těchto úspěchů nezdá být historickou výjimkou, tak jako úspěch videa „Loser“ měl.
A s videem pro druhý singl „Devils Haircut“ udělal Beck ještě větší skok. Tentokrát přestal spolupracovat s Hanftem a místo toho se spojil s mistrem formátu: Markem Romanekem, stále osobou, kterou pop A-listeři jako Taylor Swift volají, když se pokoušejí komunikovat estetické obraty. Romanek natočil Becka, jak se prochází většinou neobydleným New Yorkem, drží ghettoblaster a nosí cowboy klobouk, koženou bundu a zvonové kalhoty. Barevná paleta je tak vybledlá jako ve videu „Where It’s At“, ale také bohatší a hlubší -- méně jako náhodné vysílání UHF ze 70. let, více jako špičkový spiklenecký thriller ze 70. let.
Stále tu je nějaká bláznivost v Beckově celkovém bezradném projevu ve videu „Devils Haircut“, ale kráčí s cílem a sebevědomím. Vypadá jako drsňák, persona, kterou předtím nikdy neměl odvahu předvádět. A v obrazech zmrazených agentů, kteří sledují Becka, video posouvá myšlenku, že by to mohla být nebezpečná osoba, osoba, na kterou stojí za to dávat pozor. Ve videu není žádný děj; je to opravdu jen o Beckovi, jak obsazuje městskou krajinu. Ale poprvé působí jako magnetická postava, ne jako klaun, který se somehow dostal na MTV.
„Devils Haircut“ zůstává největším videem Beckovy kariéry. A i když se vrátil k šaškování s videem „The New Pollution“, které Beck sám režíroval, vstřebal jeho pocit sebevědomí s novým klipem. V „The New Pollution“ je spousta šílenství: Beck a jeho doprovodná kapela oblečené jako Motley Crue a Kraftwerk, studijní publikum plné karikatur, chlápek s vousy, který chugs mléko dokud to nevystříkne dolů po jeho košili. Ale Beck se také snaží vypadat víc jako idol než kdykoli předtím. Má o sobě pocit cool, který se zdá víc než jen náhodný.
Po většinu videa hrají Beck a jeho kapela, všichni oblečené skvěle, v nějakém krásně navrženém studiu ze swinging-60. let, vypadají jako hvězdy vlastního sitkomu ve stylu Monkees. Všichni vypadají skvěle, jako nějaká napůl zapomenutá britská invazní kapela, a Beck tancuje způsoby, které jsou v některých ohledech nešikovné a v jiných hladké. (V tomto videu, jako v mnoha dalších, je jeho oblíbený tanec robot.) Existuje tu šílená bláznivost k tomu všemu, ale také stylová elegance, což bylo pro Becka nové. Až do té doby, co se stal smrtelně vážným na Morning Phase, se vždy zdál být šťastný, že se mohl bavit s jakýmikoli kulturními znaky, které by se mohly v jeho mysli objevit. Ale v krátkém období videí Odelay mu také dalo pocit, že si opravdu užívá surfování na zeitgeistu. Když se dostal k Midnite Vultures, jeho dalším hlavním albu, byl už na nových formách bláznivosti, jak hudební, tak vizuální, a jeho dny, kdy rozbíjel MTV, byly většinou u konce. Ale během jeho okna nikdo nebyl lepší v tom, aby se bavil z celého aparátu zábavního průmyslu, zatímco zároveň sloužil jako grade-A entertainer sám.
Můžete obdržet naši exkluzivní edici Odelay registrací zde do 15. října. Plány začínají už na 24 dolarů.
Připojte se k klubu!
Připojte se nyní, od $44
