Každý týden vám říkáme o albu, se kterým byste měli strávit čas. Tímto týdnem je album Crushing, nové album od Julia Jacklina, které také prodáváme v obchodě VMP.
Minulé léto Julia Jacklin navázala na její silný a slibný debut z roku 2016, Don’t Let The Kids Win, něčím rozhodně jiným: Uvolněným indie rockovým albem tria se svými kamarády pod jménem Phantastic Ferniture. Album bylo neférově přehlíženo většinou lidí, ale mělo neupravenou, volnou atmosféru, která ve spojení s Jacklininým vtipem při psaní textů a plovoucím hlasem vytvořila něco, co bylo nemožné ignorovat, jakmile jste to slyšeli.
Jacklin se opět vydává sólově s Crushing, jejím druhým LP jako sólovou interpretku, a ani jedno z jejích předchozích alb by nikoho nemohlo na toto připravit: Crushing je rozklad rozchodu přímo na stole, naprosto zdrcující a kruté ve své lyrické specifikaci a otevřenosti. Crushing obsahuje 10 písní, které zkoumají bouřlivé vlny přítomné v každém rozchodu. Oddělování ve vztahu není lineární; přichází ve vlnách jedna za druhou. Hněv ustupuje smutku, smutek ustupuje lítosti, lítost ustupuje pokusu zapomenout, pokus zapomenout ustupuje temné akceptaci. Jacklin to všechno zachycuje v Crushing.
Crushing začíná písní “Body,” která vypráví o zdánlivě skutečné hádce s jejím přítelem, protože byl vyhozen z letu za kouření na záchodě, vyvrcholí jejím přemýšlením, jestli její nahé fotky, které jí vzal, použije v budoucnu k tomu, aby jí ublížil. “Musím tě opustit / nejsem dobrá žena, když jsi kolem,” zpívá Jacklin vážně nad jemným rytmem a akordy kytary, zachycující tolik s tak málo, což je znakem Jacklinina písničkářství.
Album plyne jako obal Unknown Pleasures skrze pocity po rozchodu, často doprovázeno instrumentací, která odpovídá vzestupům a pádům. “When the Family Flies In,” které končí bolestivým zamyšlením nad hudebním videem, které svému ex poslali naposledy, je celé piano a jemné tóny, zatímco “Pressure to Party,” píseň o touze vtlačit se zpět do společnosti po rozchodu, ale vzít si čas před tím, než se pokusí znovu zamilovat, je veselá, dravá a hlasitá. Crushing, i když je to album o rozchodu, je také ukázkou toho, jak různorodé Jacklinino písničkářství se během posledních tří let stalo; zde dokáže snadno přeskakovat mezi volně spojeným indie rockem, klavírními baladami a akustickými táborovými písněmi a drsnými kázáními.
Arc Crushing je o obnově; skrze tyto písně dokáže Jacklin znovu získat nějakou kontrolu nad svým tělem, nad tím, jak chce být milována, a nad vlastní myslí. Album končí osobním prohlášením a potvrzením, že je připravena nechat jít. “Budu v pořádku / bude se mi dařit / brzy se uzdravím / spát celou noc / nevím, jak se máš, ale to je to, co dostávám / nemohu být ta, která tě bude držet, když jsem byla ta, která odešla,” zpívá tiše nad kytarovou linkou Chemtrail. Crushing může být příběhem Jacklinina osobního rozchodu, ale je to také její nejuniverzálnější deska; je to balzám, když se nacházíte v jámě rozchodu a nakonec se dostanete zpět do formy, vyzkoušíte restauraci, do které chtěl váš ex jít, řeknete “seberte si je” a posunete se dál.
Můžete streamovat Crushing zde na NPR. Vyjde v pátek.
Foto výše od Nicka Mckka.
Andrew Winistorfer is Senior Director of Music and Editorial at Vinyl Me, Please, and a writer and editor of their books, 100 Albums You Need in Your Collection and The Best Record Stores in the United States. He’s written Listening Notes for more than 30 VMP releases, co-produced multiple VMP Anthologies, and executive produced the VMP Anthologies The Story of Vanguard, The Story of Willie Nelson, Miles Davis: The Electric Years and The Story of Waylon Jennings. He lives in Saint Paul, Minnesota.