Waxahatcheeho jasně zacílený ‚Saint Cloud‘

Částečně za to může, že Crutchfield měla problémy během turné Out in the Storm.

“Tento album je tak syrové a nestabilní, jak textově, tak zvukově. Na začátku turné bylo velmi silné to hrát, na konci to ale bylo docela vyčerpávající,” říká Crutchfield. “Bylo mi jasné, že pro mě nebude udržitelné pokračovat tímto směrem, co se zvuku týče.”

Na vrcholu vyčerpávající noční výkonnosti, se potýkala s koncertním životním stylem. Crutchfield se v létě stala střízlivou a vzala si volno od hudby, aby si odpočinula. Když tak dělala, začaly k ní přicházet fragmenty Saint Cloud — chaotické texty, melodie a myšlenky se neukotvily, dokud nevyrazila na turné s Bonny Doon a neslyšela je hrát jednu ze svých písní. Na léto 2019 začala nahrávat Saint Cloud, což byl návrat k americké hudbě, kterou její poslední album opomnělo.

“Největším vzorem na albu je kódová závislost, ať už se jedná o to, že to vyjadřuji externě s jinou osobou, nebo to zkoumám interně,” říká Crutchfield. “Out in the Storm bylo super externí, super jsem se dívala na svět a byla rozzlobená na něco, co bylo mimo mě, a s tímto albem jde více o zodpovědnost za své vlastní emoce a zvládání toho.”

Skutečně, perspektiva Crutchfield je středobodem celého alba, proklamující chyby a vyjadřující touhu: Veselá “Hell” varuje, že s sebou stáhne milence, zatímco “Oxbow” truchlí “Chci mít všechno.” Na význačném tracku “Fire” nemůže milovat bezpodmínečně, ale “dává dobré vystoupení.”

Ale album je také plné něhy. Na “Can’t Do Much” je “med na lžičce,” a v “The Eye” je její tělo namalováno “jako růže.” Saint Cloud není jen cvičení v sebekritice: Crutchfield odkrývá své okvětní lístky, aby odhalila barvu uvnitř. Snad nejzranitelnější skladba je “Lilacs,” kde se vyrovnává s minulostí, přítomností a budoucností současně, zatímco život pokračuje rychle (“Tak se rozčiluji, zlato / Na něco, co bys mohl říct / Sním o hrozném cizinci / Procházím se dnem”).

Cítí, že jí střízlivost učinila texty Saint Cloud jejími nejupřímnějšími, přesto jim dala drápy. Některé řádky jsou drásající: Nostalgický track “Arkadelphia” povzdechne, “Pokud vyhořím jako žárovka / Řeknou ‘Na tohle nebyla určena.’” A když v “War” zpívá, “Jsem ve válce sama se sebou / To nemá s tebou nic společného,” je to naprosto vzpurné.

“Tento řádek shrnuje tolik písní na albu,” říká Crutchfield. “Bála jsem se, že je to příliš okaté, ale přišlo mi to správné, cítila jsem to jako velmi silné… To je jedna z delikátních rovnováh, kterou musíte mít jako spisovatel, vědět, kdy se přiblížit a mít sebereflexi kolem zahalování vašeho významu.”

Přepínáním mezi přímými poselstvími a lyrickými obrazy se Saint Cloud věnuje zvláštní pozornost místu a všem pocitům s tím spojeným (s Lucindou Williams jako přímým vlivem). Ať už je na cestě s tourmates a svou sestrou, nebo doma u Waxahatchee Creek, texty, obohacené o místo, nikdy nejsou zastíněny.

Crutchfield říká, že je to první album, které napsala a myslí si, že si ho někdo pustí, aby se cítil dobře.

“V textech je tolik temnoty — myslím, že to je to, odkud vždy pocházím — ale myslím, že je to nejvíce nadějné, pozitivní album, které jsem kdy udělala,” říká Crutchfield. “Pro mě je to jakýsi příběh o vykoupení. Jde o to, co jsem si prošla něčím špatným a teď se cítím lépe.”