Tenkrát jsme byli šílení, jo, ale byli jsme opravdu něco jiného. Na nejnižší poličce v kuchyni jsme měli láhev zapomnění. Naplnili jsme prázdnotu námi místo naopak a nechali jsme své dávné astronauty brát blíž do města.
Byl to šílenství, jo, jo, ale věř mi, stálo to za to. Vytáhli jsme naše nejhlubší rytmy z ostrovů, kde končí svět. Zazdili jsme si korunu z trní a tančili po náměstí. Vznesli jsme se do extáze a nechali dlouhé vlasy narůst.
Byli jsme králi a královnami všeho, dokonce jsme našli své tváře. Naučili jsme se naši vyšší nádhernost a obrátili se k souhvězdím.