Na Netflixu, Hulu, HBO Go a tak dál je absurdně obrovský výběr hudebních filmů a dokumentů. Ale je těžké říct, které z nich opravdu stojí za vašich 100 minut. Watch the Tunes vám pomůže vybrat, který hudební dokument si zaslouží váš čas Netflix a Chill každý víkend. Tento týden se zaměřujeme na All Things Must Pass: The Rise & Fall of Tower Records, který je dostupný na Amazonu s dodatkem Showtime.
Na práci „prodavače hudby“ je nezaměnitelný mysticismus. Od Johna Cusacka ve High Fidelity a Liv Tyler ve Empire Records, až po Annie Potts ve Pretty in Pink, existuje velmi specifický šarm, který s tímto pracovním názvem souvisí. Sakra, i Clockwork Orange udělal roli „techno-Beethoven-doplňovače“ nebo co to bylo v té plastové neonové jeskyni, vypadat zatraceně skvěle. Bohužel, časy se změnily. Můžeme být v tom, co byste nazvali vinylovým boomem, ale trh fyzických obchodů se za poslední desetiletí značně zmenšil. Pokud se chcete hlouběji ponořit do toho, jak skvělé to kdysi bylo pro lidi, kteří prodávali desky, stejně jako pro lidi, kteří je platili, nemusíte hledat dál než fascinující a informativní All Things Must Pass: The Rise & Fall of Tower Records od Colina Hankse.
Tower, který založil Russ Solomon vedle drogérie svého otce, začal v Sacramentu v Kalifornii v těsné době, když se trh se sedmipalcovými singly přecházel na plná alba. S Surfin Safari od The Beach Boys (který zde byl uveden jako ukazatel, který vše úplně přiklonil k formátu LP) vydaný v roce 1962, byli Solomon a jeho tým na správném místě ve správný čas, aby vydělali majlant. Jak říká ve filmu, rané roky Toweru jsou sérií náhodných šťastných momentů, zejména rozšíření na jihozápad do obchodu v San Franciscu, na který Solomon náhodou narazil, když byl ještě neuvěřitelně rozbolavělý po jednorázovém dobrodružství. Když lidé popisují minulost jako „jednodušší“, myslím, že mluví o tom, jak snadno se Tower přesunul do srdce hippie atrapu. Ale to skoro nezodpovědně svobodné chování nakonec vedlo k pádu megaobchodníka o několik desetiletí později.
Bylo toho hodně řečeno o internetu a zejména o pirátství typu Napster, které zabíjelo kamenné obchody, ale pro Tower to bylo trochu komplikovanější. Nedokážu si představit, jak skvělé muselo být přejít z toho prvního obchodu a pak mít možnost expandovat do Japonska a Evropy a po celém světě, a dělat to svým vlastním způsobem s bláznivými domácími propagačními plakáty ve výlohách, ale právě ta snaha se rozšířit dostatečně teně, dostala firmu do téměř takových potíží, jaké jí způsobila Shawn Fanningova malá aplikace, která zasahovala do jejich zisku. V souladu s jejich rodinnou estetikou, když byly věci nevratně špatné, vrcholoví zaměstnanci Toweru byli stále většinou lidé, kteří tam byli od začátku, a i když nyní vydělávali stovky tisíc ročně, stále cítíte, jak moc je bolelo sledovat, jak se něco, do čeho vložili tolik potu a krve, rozpadá přímo před nimi. Ta těsně spjatá rodinná atmosféra byla lepidlem, které drželo podnik, a tím pádem i All Things Must Pass pohromadě. Tito lidé se skutečně starali jeden o druhého a o hudbu, kterou prodávali.
To však neznamená, že bych tuto dokumentaci mohl kritizovat, že by nikdo opravdu nebral vrcholné manažerské kluby na zřetel za jejich otevřeně sexistické chování. Solomon vyzdvihuje nedostatek dress codu jako jedno z hlavních lákadel pro přicházející zaměstnance, ale později se dozvídáme, že ženy musely nosit sukně, aby si muži mohli užívat pohled na jejich spodní prádlo, když doplňovaly regály? Chápu, že bylo 70. léta, ale tohle je na nic. Byly tam samozřejmě casual hookups mezi nižšími zaměstnanci v zadních místnostech, ale aby se někteří vrcholní manažeři mohli ohlížet zpět na způsoby, jakými využívali svoji moc nad ženskými zaměstnankyněmi skoro hrdě, by mohlo právem vzbudit pár obočí.
Pořád existují doslova stovky skvělých obchodů s deskami napříč touto skvělou zemí, ale když Tower zkrachoval v polovině 2000. let, bylo to největší kanár v uhelném dole pro tento obchodní model a označilo to zlomový bod, jehož důsledky pociťujeme i po dekádě. Sakra, pracuji na částečný úvazek v obchodě s deskami a někteří lidé, téměř překvapení, že stále děláme to, co děláme, se nakloní přes pult a tiše se zeptají „Jak se daří?“ jako by naznačovali „Můžeš mi říct... jak špatné to je?“ když vlastně, bez legrace, je to ve skutečnosti docela skvělé. Pochybuji, že se někdy vrátíme k dobám, kdy mohl takový obchod jako Tower mít v nabídce prakticky každé album, které bylo kdy vyrobeno, a pak prodávat tisíc kopií jednoho alba v daném týdnu, ale s All Things Must Pass získáváme docela skvělou časovou kapsli, jaké to bylo být naživu v těch několika a nakonec pomíjivých dekádách.
Chris Lay je nezávislý spisovatel, archivar a prodavač desek, který žije v Madisonu, WI. První CD, které si koupil pro sebe, byl soundtrack k filmu Blbý a blbější, když mu bylo dvanáct a od té doby se vše jen zlepšovalo.