Sledujte melodie: Rozbití monstra: Film o odemykání pravdy

Na začátku dokumentu Lukea Meyera z roku 2015 Breaking a Monster: A Film About Unlocking The Truth jsem si uvědomil, že tento film není vůbec to, co jsem si myslel, že je, když jsem ho spustil. Film o trojici žáků základní školy, Unlocking the Truth, kteří se proslavili, když se video, na kterém hrají na ulicích New Yorku, stalo virálním, začíná sérií klipů dětí v různém mladém věku, jak hrají na své nástroje. "Milujeme hudbu a tohle bude příběh o triumfu!" zdají se říkat tyto klipy. Dostali spoustu místního a celostátního zpravodajství a vy si říkáte: "Tito živě mladí kluci promění veškerý ten šum na něco dobrého!" Poté se dostáváme k Alanu Sacksovi, jejich sedmdesátníkovému manažerovi, který vypadá spíše jako postava Nicka Krolla, než byste si mysleli, že je to možné, a všechno to jde z trasy.

Sacks, jeden z spoluautorů sitcomu z 70. let Welcome Back, Kotter, nedávno získal popularitu produkováním raných Disney projektů pro Jonas Brothers a Demi Lovato. Pokud jste si mysleli, že by to z něj udělalo ideálního kandidáta pro nějaké skateboardisty, kteří hrají chytlavý heavy metal, byli byste... vedle. "Jsem tak trochu rebelský, jsem tak trochu PUNK!" říká Sacks, aby prokázal své kredibilitu, hned předtím, než ukáže zarámovaný křížovkový úkol z TV Guide, kde bylo jeho jméno jako odpověď. Je to chlapík, který se dívá na tyto děti a slyší, jak se otevírá zásuvka s pokladnou, ale vtip je na něm, protože tyto děti se ukážou jako víc, než může zvládnout. Malcolm Brickhouse (hlavní vokály, hlavní kytara), Alec Atkins (basová kytara) a Jarad Dawkins (bicí) se k němu pravidelně chovají jako k chůvě z 80. let, která téměř usíná. Pro ně je vlastně jen tím chlapem, který zná WiFi hesla, kdekoliv se nachází.

Ve slavných slovech Q-Tipa (který se mimochodem objevuje i na chvíli), "Pravidlo průmyslu #4080: Lidé z nahrávacích společností jsou podezřelí." Jak se ukázalo, manažeři jsou ještě podezřelejší, když jde o hrstku dětí, o kterých si myslí, že z nich mohou vymáčknout nějaké peníze. Na jejich straně se děti zdají být jen napůl zaujaté myšlenkou zavázat se opravdovému „boji na ulici“, který je zapotřebí, aby jejich kapela mohla fungovat, přičemž Grand Theft Auto zabírá zhruba stejný mentální prostor jako hudba. Není to samozřejmě jejich chyba. Jsou to děti, které musí sedět na schůzkách a přemýšlet o právních dokumentech, takže v takové situaci se zdá být rozumné vytáhnout si Flappy Bird.

Jsou tedy dobří? Jo! Jsou sakra dobří pro relativně samouké fanatiky heavy metalu, kteří stále mají pár let do toho, aby mohli legálně řídit. Jsou to géniové? Ne, vlastně ne. Ale na tom nezáleží, když máte příběh tak lepivý jako oni. Jsou dost charismatičtí a jejich vyprávění je tak nepravděpodobné, příjemně podpořené určitými podtóny rasové jednoty (černé děti? Hrající METAL?!), že je zcela srozumitelné, že média se ozvala mnohem dřív, než Sony (nebo Alan Sacks).

Nečekaná radost z sledování Breaking a Monster byla vidět tolik stereotypů středního managementu hudebního průmyslu, které byly perfektně ztvárněny, bez jakékoliv ironie nebo sebevědomí, ze strany šéfů v Sony, kteří podepsali kapelu na smlouvu na 1,8 milionu dolarů na pět alb, přičemž kapela měla pouze hrstku vlastních písní v repertoáru. Brzy se setkání uzavírá s nějakou techno pop hvězdou v krátkých kalhotách, která dorazí se svým kamarádem v přehnaném kostýmu pandy a předvádí před dětmi. Sony to přehání pro Unlocking the Truth, kteří, znovu, ještě nenahráli nic nad pár videí na YouTube.

Sledovat, jak se všichni snaží podepsat tyto děti, je komické, i když to někdy působí příliš skutečně. Jsou to děti, které by měly skutečný potenciál, kdyby měly správné kontakty hned na začátku, ale místo toho dostaly muže, který pomohl vynalézt Sweathogs. Všechno je nakonec v pořádku, protože kapela nedávno vyhodila svého manažera a stáhla se ze smlouvy se Sony od konce natáčení tohoto dokumentu. Plánují vydat všechno sami. Bude to tvrdší cesta, ale jejich hlasy naštěstí klesly, což zlepšilo jejich zvuk, i když nejsem úplně nadšený z podivných Slipknot masek, které teď nosí.