Hoop je čtyřčlenná lo-fi rocková kapela pocházející ze Seattlu, která nedávno oznámila, že jejich debutové album Super Genuine vyjde 19. května u Decency Dan. V čele s Caitlin Payne Roberts nabízí skupina upřímné texty, které dissectují dynamiku vztahů, ať už lepších nebo horších. Jejich písně jsou o tom, jak si najít místo pro sebe, v přátelství, romantických vztazích, rodině a světě. Hoop je jednou z nejzaměstnanějších kapel, přičemž každý člen se také podílí na jiných kreativních projektech, ale dohromady vytvářejí dokonalou jangly, lehkou rockovou hudbu, která by měla být soundtrackem k vašemu létu. Caitlin nám během turné odpověděla na otázky a poskytla nám pohled do jejího psaní písní, jak málo má volného času a co poslouchala ve dodávce mezi městy.
Tvé debutové album Super Genuine vyjde 19. května! Řekni nám něco o svém skladatelském procesu a jak album vznikalo.
„Good Dregs“ byla první píseň, kterou jsem napsal tímto způsobem. Jednoho dne v Olympii jsem napsal ten jednoduchý riff a pomyslel si, hmm, nic takového jsem ještě nenapsal. Většina skladeb, které jsem napsal předtím pod jménem Autococoon, byla složitější. Když jsem napsal ten riff, byl to výrazný rozdíl, jako, oh, píseň nemusí být výzvou, může to být něco, do čeho se můžeš pohodlně dostat. „Marlin Spike“ a „Skiptracer“ jsem napsal o rok později u maminky v Pensylvánii, a pak jsem se v březnu 2014 přestěhoval do Anacortes. Pracoval jsem na albu Autococoon s Nichem Wilburem v Unknown. Přinesl jsem tyto nové písně do studia a byly velmi odlišné od toho, na čem jsem pracoval předtím. Měly více popového pocitu než experimentální proggy pocit Autococoon, takže jsme se rozhodli z toho udělat nový studiový projekt.
Ostatní části alba byly velmi spolupráce mezi mnou a Nichem, který hrál roli zvukaře, producenta, kapely a skladatele. Přinesl bych melodii, akordovou progresi nebo kompletní píseň do studia a on by navrhnul aranžmá a přidal bicí, basu a další instrumentaci. U některých písní, jako „Folded Impulse“ a „To Know Your Tone“, jsme se ve studiu rozhodli pro melodii a slabikovou strukturu a pak jsem šel domů a psal deník a pak zkrátil své pocity do té melodie. „Send Purpose Down“ napsal Nich - přinesl akordovou progresi a melodii, a já jsem přidal texty a zpíval to. Byly určité části, které dávaly smysl, aby zpívali jiní vokalisté... Briana Marela přišla a zpívala hodně na desce, včetně vokálního loop outro, které jsem napsal pro „Baseboards“ a přibližně polovinu vokální melodie na „Skiptracer.“ Allyson Foster, která žije v Anacortes, také přišla zpívat na spoustu skladeb. Když jsme dokončovali nahrávání „To Know Your Tone,“ můj hlas selhával, a Allyson byla naštěstí k dispozici, aby přišla do studia a zazpívala celou píseň místo mě.
Zmínil jsi, že vztahy hrály velkou roli v inspiraci alba. Proč jsi cítil, že musíš napsat to, co jsi napsal?
Hodně toho, co zpívám na Super Genuine, se týká pocitu být táhnut. Cítil jsem hodně vnitřního zmatení ohledně pocitů k někomu, s kým jsem byl fyzicky zapojen, kdo mě neustále romanticky odmítal, ale fyzicky přitahoval, a kdo se na mě spoléhá, zatímco mi moc nevrací. Také jsem se vyrovnával s hodně emocionálním a verbálním zneužíváním ze strany této osoby. Jako empatická femme pro mě bylo snadné se nechat unést tím, že jsem této osobě dával své emocionální rezervy, což krmilo nevyváženou mocenskou dynamiku, jako někdo, kdo byl socializován, aby chtěl potěšit. Čím méně to fungovalo, tím více jsem chtěl, aby to fungovalo. Trvalo mi, než jsem tyto pocity dostal do písně, abych uznal, že moje energie byla vysávána. Vzhledem k tomu, že společnost, v níž jsem byla vyrůstána, podceňuje emocionální pohodu a podporuje drsný individualismus, nebyla jsem naučena rozpoznávat a pojmenovávat pocity jako nejistota a úzkost. Skladatelský proces mi umožnil přistupovat k těmto pocitům a pochopit je, abych mohla růst.
U pár skladeb jsem také čerpala přetrvávající pocity z minulého vztahu, v němž jsem svého partnera odstčila. Takže obsah desky zkoumá dvě strany připoutání ve vztazích a mocenské dynamiky.
Všichni členové kapely hrají také v jiných projektech. Jak vyvažujete všechny své kreativní výstupy?
Ano, náš druhý kytarista Ingeovým hlavním projektem je Ings, a je s tímto projektem velmi aktivní. Cítím se opravdu vděčná, že ona a Pamela a Leena věnují do tohoto projektu tolik času. Leena je především video umělkyně a básnířka a Pamela je multimediální vizuální umělkyně a výtvarná artistka, a obě jsou neustále vyzývané k pořádání výstav a čtení. Všichni máme dost plné diáře a přesto si nějak najdeme čas na kapelu.
Pro mě dává smysl říkat ano věcem, které se cítí hluboce dobře, a nacházet způsoby, jak to fungovat. Hraji v příliš mnoha kapelách, ale stále pracuji na své denní práci. Dělám to tak, že místo jiného typu socializace si hudební čas dělám jako svůj společenský čas. Spoluautoruji v kapele zvané Tool s Gretchen a Lydií z Chastity Belt, a hodně cestují, a náš další člen Michael má plný úvazek a hodně cvičí, ale nenecháme se tím zastavit. Hraji na kytaru v oldies-inspirované skupině The Chelles a všichni hrajeme také v dalších kapelách — máme Coryho z Mommy Long Legs na bicí, takže je opravdu zaneprázdněná tímto projektem, ale všichni jsme celkem dobří v komunikaci a logistice, takže to vymyslíme. Také dělám textovou práci pro projekt s Grahamem z Big Bite a Versing a oba jsme velmi zaneprázdněni, ale zvládáme to, protože nacházíme radost v písních. Co jiného říct, všichni milujeme hudbu a nic nám v tom nezabrání. Negativní stránkou je, že moje vztahy mimo kapely obvykle nedostávají tolik pozornosti, což je malá část toho, proč jsem tak single.
Co chceš, aby si lidé odnesli z alba?
Chci, aby lidé umožnili textům na desce pomoci jim zpracovat jejich vlastní pocity ohledně nepohodlných vztahů nebo toxických sexuálních přátelství. Mým přáním je, aby toto album mohlo inspirovat ostatní, zejména femmes, aby identifikovali své emoce a pracovaly na vztazích, které jim vysávají energii. Z živých vystoupení také chci, aby si lidé, kteří se s těmito problémy setkali, pamatovali, že je láska v přátelství a že nemusí dělat všechno sami.
Jaké kapely a umělce teď posloucháš?
V poslední době jsem posedlá Teenage Fanclub, které mi představila má kamarádka Casey. Měla jsem možnost je vidět, když přijeli do Seattlu, a úplně mě pohltili na dny před a po koncertu. Opravdu jsem nemohla dělat nic jiného kromě myšlení na ně a výzkumu. Dlouho jsem se takto necítila o kapele. V té kapele jsou tři skladatelé — zvlášť miluji písně Gerryho Lovea a jeho sólový projekt Lightships — jeho melodie a texty mě hodně inspirují. Cítím se díky nim uzemněná a pomáhají mi s úzkostí. Také jsem poslouchala nové desky od Julie Byrne a Ever Ending Kicks.
Co jsi poslouchal, když jsi vyrůstal? Můžeš vysvětlit svou hudební historii (jakékoliv vzdělání, vliv rodičů atd.)?
Můj táta měl velký vliv na můj hudební vkus jako malého dítěte — byl do adult contemporary a alternativního rocku na konci 90. a začátku 2000. Začal jsem chodit na koncerty Semisonic, když mi bylo 8. Také jsem viděl Third Eye Blind, Fastball a Sugar Ray několikrát. Pamatuji si, jak jsem se naučil všechny liner notes od eponymního alba 3EB a zpíval jsem to pořád dokola během dlouhých cest autem s tátou. Převzal jsem chuť mé mámy na Carole King, Jacksona Browna a Neila Younga. Miloval jsem Savage Garden.
Začal jsem brát hodiny hry na kytaru u neuvěřitelného učitele zvaného Jim Rowland, když mi bylo asi 13 let. Dostal mě do kapel jako The Cure a Portishead. Kapely, do kterých jsem se v základní a střední škole silně zamiloval, byly Sum 41, Avril Lavigne, Anti-Flag, AFI, Mars Volta, Bob Dylan a TV on the Radio, v chronologickém pořadí.
Můžeš si předobjednat Super Genuine zde!
Kat Harding je hudební publicistka a spisovatelka, která žije v Chapel Hill v Severní Karolíně se svým hlučným kočičákem Goose. Často pláče, když je nadšená na koncertech, a můžete ji najít na Twitteru pod uživatelským jménem @iwearaviators.
Exkluzivní 15% sleva pro učitele, studenty, členy armády, zdravotníky a záchranáře - Získejte ověření!