Rozhovor s Haiganoush

Nedávno jsme narazili na Haiganoush a měli jsme tu čest si s nimi promluvit o jejich hudbě a o tom, jak se jejich skupina vytvořila. Ukazuje se, že jsou neuvěřitelně vtipní a bystří, a pravděpodobně se stanou jedním z vašich nových oblíbených umělců.

VMP: Na úvod nám povězte něco málo o projektu a jak to všechno vzniklo. Je to poprvé, co jste v nějaké kapele?

Richard Melkonian: No, jsme sourozenci a náš otec je klasický skladatel, takže jsme okolo hudby od první chvíle. Veronica měla zjevení poté, co prodala svou duši, aby mohla financovat, že raději bude zpívat, myslím, že svou duši má teď zpátky.

Veronica Melkonian: Pracovali jsme na hudbě sem a tam, ale bouřlivé povahy obvykle stály v cestě, nějakým způsobem se však letos všechno sešlo a Haiganoush se narodilo... Haiganoush je jméno naší arménské babičky a doslovně se překládá jako sladká země - já jsem ta sladká a Richard je ta země haha.

VMP: Jaké jsou některé z hlavních vlivů na desku? Existují konkrétní události, myšlenky, osobní boje atd., které považujete za páteř projektu?

Veronica: Myslím, že stále objevujeme naše základní myšlenky, jak pokračuje proces psaní. Je to rozhodně orientované na rodinu, Richard a já máme velmi kontrastní vkus, což se nám nějakým způsobem podaří spojit přes Haiganoush. Poslouchám hodně jazzu, takže s Richardovými bizarními vlivy... je to střet kultur a chutí.

Richard: Zejména jako diaspora Arméni vyrostlí velmi odtrženi od naší kultury, později se stanete zvědavými na svůj původ a myslím, že to se nějakým způsobem projevuje v hudbě. Od listopadu oba budeme v Beirutu v Libanonu... už jsme tam byli, ale tentokrát budeme aktivně nasávat hudbu a určitě se bavit na Fairuz.

Veronica: Většina skladeb je o bolestích, které jsme všichni prožili, ale nakonec jsou vyřešeny jak tonálně, tak textově.

VMP: Jaký je pro vás proces psaní? Dělí se na různé sekce (tj. jeden píše texty, druhý hudbu atd.) nebo je tam větší překryv? Změnil se proces psaní během vaší doby hraní/pisání společně?

Veronica: Říkám tomu Richardova Píseň Kampaň, je se mnou velmi militaristický a říká mi, co bych měla a neměla dělat. On napíše skladbu, pošle mi ji, já napíšu melodickou linku a nějaké texty a pak mu to pošlu zpátky. Chvíli se takto vracíme, ale pomalu dospějeme k dohodě. Vlastně většina naší práce se dělá na dálku, ale myslím, že to funguje.

Richard: Používám svůj MPC 1000 pro všechny beaty, ale všechny samply jsou z reálných nástrojů, které mám v bytě, Darbuky, perské Dafy, není tam žádný snare, žádné kopáky a žádné hi-haty, takže je tu spojení hip-hopu a středověké ázijske folklorní hudby, i když pro mě je hip-hop jakási neo-folklorní tradice.

VMP: Pojďme mluvit o idolech. Kdo jsou lidé, hudebníci nebo jiní, kteří měli velký vliv na vás oba jednotlivě? Mohou to být knihy, které na vás měly obrovský dopad, muzikanti/alba, která vás ohromila, doslova cokoliv.

Richard: Rick Rubin, Mica Levi, Arvo Pärt, Morton Feldman, Samuel Beckett, Ornette Coleman, Agnes Martin, Palestrina, Kanye West a Mahlerova 7. symfonie, všichni tito umělci změnili způsob, jak přemýšlím o kultuře… doufejme, že k lepšímu.

Veronica: Moje vlivy se velmi liší od Erika Satie a Debussyho až po jazzové velikány jako Billie Holiday, Julie London, Nancy Wilson a Peggy Lee, až po Grandmastera Flashe a Biggieho a novější zvuky jako Air, Feist, Jamie Woon, Radiohead a Amy Winehouse. A také textové inspirace od spisovatelů jako Hemingway, Gabriel Marquez a Lord Byron.

VMP: Kdo jsou někteří umělci, na které jste v poslední době uvízli a u kterých si myslíte, že bychom je měli poslouchat?

Veronica: Teď jsem zcela nadšená Ibeyi a nedávno jsem objevila Benjamina Clementina, na kterém jsem závislá, ale netrpělivě očekávám nové album Jamieho Woona.

Richard: Já jsem byl nadšený z Arthura Russella a Johna Luthera Adamse, také jsem poslouchal hodně Jima Caesara-Goddarda a Liskku.

Pokud se vám to, co slyšíte, líbí, podpořte je a kupte si jejich písničky zde.