Rozhovor: Lizzo hovoří o Big Grrrl Small World, houstonském rapu, Princovi a být sám sebou

„Probudila jsem se v tom, probudila jsem se v tom, ve své kůži,“ zpívá rapperka z Minneapolis v refrénu písně „My Skin“, jednoho z mnoha výrazných skladeb na jejím druhém albu Big Grrrl Small World. Píseň funguje jako určité prohlášení pro hnutí Lizzo, které klade důraz na to, aby člověk přijal, kým a čím je, bez ohledu na cokoli jiného. Je to sentiment, který nějakým způsobem působí radikálně, což jsme přesně rozebrali s Lizzo, když jsme ji minulý týden měli na telefonu.

Mluvili jsme s Lizzo o dědictví rapperů Third Coast, Prince a jedné konkrétní ženě bez podprsenky v Minneapolis, která inspirovala její umění. Můžete si pořídit Big Grrrl Small World na parádním fialovém vinylu v našem obchodě pro členy.

VMP: Jedním z klíčových témat tvé hudby je, že bys měl být šťastný a pohodlný ve své vlastní kůži; nezáleží na tom, kdo jsi nebo jak vypadáš. Můžeš mi říct, proč ten vzkaz působí tak radikálně?

Lizzo: Není to vtipné? To je přesně ta otázka, kterou si kladu. Nesnažím se být radikální, když říkám „Miluj sám sebe,“ ale nějak je to tak radikální. Lidé říkají: „Jak je ta žena odvážná, že nosí bikiny a není velikost 2!“ Proč je to tak odvážné? Proč jste všichni tak šokovaní?

Myslím si, že je to proto, že vzkazy, které jsme dostávali od kultury, jsou tak přizpůsobené určitému publiku. Vidíme stejné obličeje a stejné těla a jsme naučeni, že ženy by měly být nejisté a muži by měli být macho. Jsme na to zvyklí a je to ingrained v naší společnosti. Takže když někdo říká něco jen trochu jiného než ta úzká perspektiva, je to jako by lidem vybouchnul mozek. Ale víte, klobouk dolů těm, kteří nadále překonávají normy.

Prostě nechápu, proč je to tak radikální.

VMP: Toto léto jsi byla na turné se Sleater-Kinney. Jak tě toto turné ovlivnilo při tvorbě tohoto alba, pokud vůbec?

Lizzo: Píseň „Humanize“ jsem napsala, když jsem byla na turné se Sleater-Kinney, vlastně. A na albu je spousta příběhů z cest. Taky „Ride“. Všechny tyto zásadní růstové bolístky se staly na turné. Seděla jsem ve dodávce a psala.

VMP: Jaká byla nejúžasnější nebo nejpodivnější věc, kterou ses viděla na každém jejich koncertu?

Lizzo: Už první noc byli skvělí, ale viděla jsem, jak rostou. Jejich první show byla naše první show turné. Cítila jsem se poctěná, že nás vybrali, abychom šli na tu cestu s nimi. Jsem na turné se svými nejlepšími přáteli a oni jsou na turné se svými nejlepšími přáteli, víte? Bylo super vidět partu kamarádů dělat to samé.

VMP: Jsi klasicky vzdělaná flétnistka. Představuješ si někdy vydat album, kde by hrála jen flétna?

Lizzo: HA! To by bylo skvělé. Pokud by mi to vyšší síly dovolily. Všichni mi pořád říkají, že flétna není cool, ale já jsem si myslela, že flétna je ta nejvíc cool věc na světě až do doby, kdy jsem začala dělat rapovou hudbu. Můžete slyšet mou flétnu na Big Grrrl Small World a pomalu, ale jistě se jí budu snažit dostat více na pódium. Předvedu ji na turné. Uvidí svět. Pořád je to mé miminko, víte, co tím myslím?

VMP: Myslím, že by bylo zajímavé, kdybys s flétnou udělala to, co ten houslista na všech písních Twisty udělal s houslemi.

Lizzo: Kromě toho, že jsem v tom scénáři také Twista (smích).

VMP: Jako někdo, kdo strávil část mládí v Houstonu, kterou dobrou rapovou píseň nebo interpreta z Houstonu bys doporučila někomu, kdo se snaží pochopit rap téhle města?

Lizzo: Trae the Truth!

VMP: Ó člověče, rozhodně.

Lizzo: Trae pracoval tak dlouho a tak tvrdě. A taky, hrála bych píseň „June 27.“ Je to opravdu dlouhý freestyle.

Nejneuvěřitelnější věc na houstonském rapu je, že pokud jsi z Houstonu, umíš freestyle. Protože všichni freestyle; bouchali jsme na lavice, bouchali jsme na autobus, a všichni se shromáždili a freestyle. Rozdíl u houstonských freestyle je v tom, že nemusíš být jako „hlubokomyslný“ nebo „lyrický, sférický, empirický“ to není působivé. Je to spíše pocit.

Ve 5. třídě jsme freestyle a bylo to jako „Člověče, jak se cítíš?,“ je to...

VMP: Nálada.

Lizzo: Jo, přesně. Nálada. Ta dlouhá skladba, všichni rappeři té doby, ti velcí chlapci ve městě se zapojili do této jedné skladby. Tak bych to hrála. Taky jsem milovala Lil Flip.

Vždycky se snažím hrát houstonský rap pro své přátele, a oni to prostě nechápou. I když všichni začali sekat a šroubovat hudbu, pamatuji si, když to bylo zločin, když seskával a šrouboval a nebyl z Houstonu. Kromě sekání a šroubování si nemyslím, že by lidé dokázali uchopit opravdový houstonský rap; je to vodnaté, je to zpomalené. A nedává to smysl. Prostě to jen dobře zní. Říkám svým přátelům, „Měli byste si poslechnout Purple Stuff.“ A oni jako, „Můžeme si poslechnout A$AP Rocky místo toho?“ (smích).

Je pro mě šílené, jak moc rappeři z Third Coast ovlivnili celý hip-hop. Zvláště kluci jako Bun B a Pimp C, ať už odpočívají v pokoji. Lidé ne vždy znají rapce z Houstonu, protože mnoho z nich nyní zemřelo, ale všichni znají houstonský styl. A styl žije navždy.

VMP: Přestěhovala ses do Minneapolis, aniž bys tam skutečně navštívila. Jaké byly tvoje první dojmy, když ses přestěhovala nahoru?

 Lizzo: Nikdy jsem nechtěla žít někde, kde je zima—vyrůstala jsem částečně v Detroitu—ale když jsem přišla do Minneapolis, uvědomila jsem si, že je to barevné. Ne lidé, protože většina tam je bílá, ale viděla jsem lidi s růžovými vlasy. Bylo to ještě předtím, než byly neonové vlasy trendem. Když jsem tam přišla, každý vypadal, jak se cítil uvnitř. Bylo to pro mě úžasné.

Jednoho z prvních dnů jsem tam viděla ženu s opravdu velkými ňadry, která nenosila podprsenku, a prostě žila svůj život. A já si říkala: „Miluju tohle místo!“ A neholila si podpaží, a já si říkala: „Jsi úžasná!“ (Smích). Myslela jsem si jen, že lidi tam jsou svobodní být sami sebou a nosili to na své kůži. To mě opravdu povzbudilo být tím, kým jsem a začít to nosit na své kůži.

VMP: Žiji v Madisonu a myslím, že jednou z věcí, kterou mám rád na životě tady ve městech jako jsou tyto na Středozápadě, je, že lidem nezáleží tolik na tom, být cool, protože je to menší komunita a jako, koho tu chcete ohromit?

Lizzo: Tady není žádný velký bratr. Nejsou tu žádní průmysloví lidé. Myslím, že lidé se snaží být průmyslovými standardy, když žijí ve městech s průmyslem. Na Středozápadě tu není žádný průmyslový standard, takže nikdo se nesnaží žít podle hype. Všichni jsou jen sami sebou.

VMP: Rapová scéna v Minneapolis byla vždy silná, ale v poslední době došlo k jakési boom. Ty, Doomtree, děti Stand4rd. Máte nějaké schůzky? Navzájem se potkáváte?

Lizzo: Ó bože (smích). Do doby, než jsem přišla do Minneapolis, Doomtree byli... Whooo. Legenda. Byli úplně jiná věc. Jejich fanouškovská základna je tam stále nepřekonatelná. A pak, pamatuju si, jak jsem potkala Allana Kingdoma. Bylo mu asi 17 a vydával mixtapy, takže jsem viděla všechny tyto mladší děti vycházet.

Takže ne, nejsou tu žádné schůzky. Ale všichni se známe. Myslím, že máme více opravdové spolupráce než třeba v L.A. nebo jiných průmyslových městech, kde jsou jako „Nemůžeme spolupracovat, dokud mí lidé nezavolají tvým lidem.“ Ale v Minneapolis se všichni snažíme spolupracovat. Jakmile zachytíme vítr nějakého nového zvuku nebo skupiny, dosáhneme na Twitteru a domluvíme setkání a spolupráci.

VMP: Mluvíš o umělcích z Minneapolis, nahrála jsi na album Prince. Můžeš o tom vůbec mluvit? Nebo jsi přísahala mlčení? Kolik interakce jsi měla s ním?

Lizzo: Prince je vtipný příběh. Předtím, než vyšla píseň „Boytrouble“, nemohla jsem toho moc říct, protože jsem nevěděla, jaké má plány. Vlastní hudbu. Teď když je to venku, jasně, můžu o tom mluvit.

Líbil se mu vibe můj a Sophia Eris. Povznal nás do Paisley Parku. Řekl nám, že bychom mohli dělat, co chceme. Respektuje krásné, hnědé, talentované ženské hudebnice, a to jsem fakt ocenila, protože to je teď opravdu důležité. Perspektiva hnědé nebo černé ženy je teď tak často napodobována a nikdy není oceněna. Bylo opravdu hezké, když legenda to ukázala od začátku. Byla tu možnost, že to, co jsme dělali ve studiu, nebude úspěšné, ale přesto se s námi rozhodl spolupracovat. A to bylo opravdu inspirativní. Pokud byly nějaké pochybnosti v mé hlavě, to je odstranilo.