Rozhovor: Jeden z inženýrů Pinkertona podrobně popisuje vznik alba
Pinkerton buď byl, nebo nebyl zcela tím, čím měl být, v závislosti na tom, koho se zeptáte a kdy. To je jedna z klíčových částí konceptu tohoto alba; bylo to znepokojující album vyrobit, vydat a poslouchat. Stačí se zeptat Joea Barresiho, jednoho z hlavních zvukových inženýrů, který pracoval na albu jak když se nazývalo Songs From The Black Hole, tak i Pinkerton a natáčelo se jak v Electric Lady Studios v New Yorku, tak ve Fort Apache v Bostonu a později v Sound City Studios v LA.
„Celý proces byl šílený, kámo, od začátku do konce.“ Je pozdní odpoledne v pondělí a Joe si dává pauzu od cirkusu různých projektů, na kterých pracuje ve svém studiu v LA. „Vstoupili jsme do [Electric Lady] natáčet toto album a já si myslel, že děláme logické pokračování The Blue Album…. Neměl jsem tušení, co mě čeká. The Blue Album bylo tak vyleštěné a precizní, ale toto album nabylo vlastního života.”
I přes přidané obtíže to fungovalo. No, většinou. Natáčení alba bylo trochu jako jízda na horské dráze z pohledu harmonogramu, když Rivers byl zapsaný na Harvardu a většina ostatních členů kapely pracovala na sólových projektech, ale to nebylo jediné, co dělalo situaci napjatou. Toto bylo také první album, které Rivers napsal sám, a nešlo to příliš dobře. To, spolu s rostoucí popularitou těchto vedlejších projektů a metodami nahrávání farm-to-table, udělalo ze studia dost napjaté místo, ale zvuk, po kterém toužili, se rozhodně začal formovat.
“Diskutovali jsme o tom, že nebudeme používat sluchátka a půjdeme pro více živý pocit než na předchozím albu, takže jsem použil sluchátkové mixéry k ovládání několika monitorů na podlaze a to umožnilo kapele slyšet se navzájem lépe. Kromě toho to byly 4 kluci v místnosti hrající společně přes spoustu záběrů písní. Pak jsem si sedl a editoval různé záběry do písně. Zvuk v místnosti byl ohromný, protože to bylo všechno přebrané — 2 poloviční zesilovače a basový rig všechno spolu s bubny. Monitory se prolínající do místnosti to také moc nepomohlo…. jediný způsob, jak to udělat, bylo přidat více špíny a zkreslení, abych to všechno spojil, takže zvuk místních mikrofonů se stal velkým prvkem. To také bylo výzvou, když se rozhodlo změnit tón — bylo snadné vyměnit nový tón, ale jelikož to bylo nahrávané živě, znamenalo to, že starý, špatný tón byl také v room sound — vzorkovat místnost a měnit výšku a vrátit to na pásku byla jediná možnost. Pokud jde o nahrávání vokálů, byli tři kluci stojící v trojúhelníku a zpívali spolu—pokud jeden kluk udělal chybu, musel jsem vzít všechny tři, protože problémový tón byl na ostatních dvou mikrofonech….docela výzva, ale nakonec to bylo skvélé způsob, jak pracovat, a tak jiné než dnes, kdy zpěvák prostě jen rtí slova, která mohou být později opravena—tito kluci se museli snažit udělat to správně na poprvé.”
Bylo to však toho úsilí hodné, jak nyní víme, a všechna ta práce vedla k jednomu z nejdůležitějších alb 90. let. „Byla to čest být součástí tohoto projektu, a bylo to jedno z nejnáročnějších a nejodměňujících věcí, kterých jsem se kdy účastnil. Myslím, že je to šílené, kámo. Přemýšlej o tom. Pracovali jsme na zrodu emo rocku a vůbec jsme neměli ponětí. To je pro mě tak divoké.”
Připojte se k klubu!
Připojte se nyní, začíná na $44
Kvalitní hudba. Dodávána do vaší schránky.
Exkluzivní 15% sleva pro učitele, studenty, členy armády, zdravotníky a záchranáře - Získejte ověření!
