Rozhovor: Jeden z inženýrů Pinkertona detailně popisuje vznik alba

Pinkerton buď byl, nebo nebyl zcela tím, čím měl být, v závislosti na tom, koho se zeptáte a kdy. To je jedna z klíčových částí konceptu tohoto alba; bylo to znepokojující album vyrobit, vydat a poslouchat. Stačí se zeptat Joea Barresiho, jednoho z hlavních zvukových inženýrů, který pracoval na albu jak když se nazývalo Songs From The Black Hole, tak i Pinkerton a natáčelo se jak v Electric Lady Studios v New Yorku, tak ve Fort Apache v Bostonu a později v Sound City Studios v LA.

„Celý proces byl šílený, kámo, od začátku do konce.“ Je pozdní odpoledne v pondělí a Joe si dává pauzu od cirkusu různých projektů, na kterých pracuje ve svém studiu v LA. „Vstoupili jsme do [Electric Lady] natáčet toto album a já si myslel, že děláme logické pokračování The Blue Album…. Neměl jsem tušení, co mě čeká. The Blue Album bylo tak vyleštěné a precizní, ale toto album nabylo vlastního života.”

I přes přidané obtíže to fungovalo. No, většinou. Natáčení alba bylo trochu jako jízda na horské dráze z pohledu harmonogramu, když Rivers byl zapsaný na Harvardu a většina ostatních členů kapely pracovala na sólových projektech, ale to nebylo jediné, co dělalo situaci napjatou. Toto bylo také první album, které Rivers napsal sám, a nešlo to příliš dobře. To, spolu s rostoucí popularitou těchto vedlejších projektů a metodami nahrávání farm-to-table, udělalo ze studia dost napjaté místo, ale zvuk, po kterém toužili, se rozhodně začal formovat.

Bylo to však toho úsilí hodné, jak nyní víme, a všechna ta práce vedla k jednomu z nejdůležitějších alb 90. let. „Byla to čest být součástí tohoto projektu, a bylo to jedno z nejnáročnějších a nejodměňujících věcí, kterých jsem se kdy účastnil. Myslím, že je to šílené, kámo. Přemýšlej o tom. Pracovali jsme na zrodu emo rocku a vůbec jsme neměli ponětí. To je pro mě tak divoké.”