Nové album Deerhunter pokračuje navzdory zničení

Zatímco jsem si jistý, že minulé generace a epochy měly své momenty fatalismu, ty momenty, kdy to vypadalo, že existence prostě skončí, člověče, určitě se zdá, že se blížíme k závěrečné fázi toho, co tohle období vlastně je, že? Abych ještě nezdůrazňoval to, co jsem si jistý, že je tvá vnitřní existenciální úzkost, zdá se, že bez ohledu na to, kolik dětí zplodím, budou dědit nesmírně jiný svět než ten, do kterého jsem se narodil s křikem, z důvodů politických, environmentálních, filozofických, ekologických a všech velkých slov pro témata, která dělají život dnes nepopiratelně těžkým. Je těžké pokračovat v životě, snažit se vydělat na živobytí prostřednictvím svého sebepochopení, když možná ani nebude existovat svět, ve kterém stojí za to se vyjadřovat za 20 let, nebo dokonce za pět. To ústřední téma leží v srdci vynikajícího osmého alba Deerhunter, Why Hasn’t Everything Already Disappeared?, kvazi konceptuální album o světě, kde je rakovina "rozprostřena v liniích", a lidé nemají mnoho možností, jak uniknout nudě své existence na pláních.

Deerhunter dosáhnout osmi alb nebylo opravdu trajektorie, kterou byste předpokládali, když se proslavili po jejich druhém albu v roce 2007 Cryptograms. Jejich psych-rock, levicové tendence se zdály být výbušné, jako kapela, která by se na chvíli blížila slunci a pak zmizela. Ale během uplynulého desetiletí se tiše stali jednou z indie rockových kapel, které jsou nejkonzistentněji skvělé a neustále hledající. Dokáží dělat zarostlý garage rock (2013 Monomania), třpytivý shoegaze (2010 Halcyon Digest) a jemný klasik rock (2015 Fading Frontier). Na Why Hasn’t Everything Already Disappeared? jdou venkovským směrem, dodávají album, které zní jako zrnité obilí unášené větrem, jako prach vznášející se ze slepé ulice. (Hudební video k "Death In Midsummer" je možná nejlepší spojení lokace a písně, které uvidíte v tomto čtvrtletí). Kytary jsou minimální a využívány pro maximální dopad, zatímco cembalo a piano přebírají hlavní roli, což znamená, že toto album je pravděpodobně nejdelikátnější album Deerhunter k dnešnímu dni. Může to být také jejich nejlepší.

Why Hasn’t začíná svou nejširší, rozlehlou písní, "Death in Midsummer", která oznamuje hlavní hudební téma alba: svítící, hypnotické figury cembala. "Death in Midsummer" se buduje a buduje a buduje, dokud se nakonec nezhroutí do křupavého kytarového sóla, první moment, kdy si fanoušci Fading Frontier uvědomí, že Deerhunter tu jsou, aby hráli. Odtud následuje provincial pop ve stylu Kinks (“No One’s Sleeping”), vznešené stompers (“Elemental” a “Futurism”) a možná naprosto funky nejpísnička v songbooku Deerhunter, “Plains,” která má bujné, pružné basové linie a bicí Tom Tom Club. Lyricky, Cox maluje živé kousky dystopické reality, čím více se do toho ponoříte, tím více si uvědomíte, že to není z nějakého konceptuálního alba, ale sama realita.

Why Hasn’t nekončí žádnými odpověďmi, ani tou z jeho názvu, ani jinak. Jeho poselství je v jeho existenci. I když vše opravdu zmizí, pokud nás donutí do kopců nebo do strojů, nebo pokud život začne připomínat dystopickou sci-fi, stále musíte pokračovat v tvorbě a snažit se to všechno nějak dávat smysl.