Oscarův rozhovor: Brit hovoří o weed rapu, britpopu a svém debutovém LP

od Bena Munsona

"Řekl bych, že stále hledám silnou melodii, dobře napsané věci a něco, co si mohu zapamatovat. Takže ano, vždy hledám popovou ambici nebo celou filozofii popové hudby, víš, cokoliv, co nějakým způsobem zůstává. Pop je pro mě opravdu důležitý," řekl Scheller.

Schellerovy roky klasického hudebního vzdělání, spolu s jeho oceněním R&B, hip-hopu a indie hudby, se spojují do jasné melancholické popové hudby na jeho debutovém albu Cut and Paste. Velké beaty se rozplývají do třpytivých refrénů na "Be Good" a Dandy Warhols-style manická nuda se projevuje na "Sometimes", zatímco Schellerův jemný baryton se přikládá na stručné aranže. Album je plné pečlivě zkonstruovaných skladeb, které zdají se proplouvat kolem, což je přesně design, na kterém Scheller pracoval.

"Klasická hudba mi opravdu dala pochopení pro strukturování a myšlení o vytváření hudby v laterálním smyslu a opravdu přemýšlení o klasických komponentách, jako jsou aranžmá, téma a hlavní melodie," řekl Scheller. "Myslím, že klasická hudba a popová hudba mají mnoho společného, protože obě jsou dobře strukturované a mají jakousi zprávu, kterou se snaží dostat ven."

Před vydáním jeho alba a před jeho objevením v našem Květnovém obchodu členů, Vinyl Me Please hovořil se Schellerem o objevování hip-hopu poté, co začal "pořádně kouřit" trávu, jak vysoce zněl jeho hlas dříve, a Britpopu.

Spousta tvých písní se zabývá vztahy. Jak zvládáš tak slunečné melodie, když se ponoříš do, co může být velmi frustrující téma?

Asi přirozeně mám raději melodie v dur než špinavé, mollové melodie. Opravdu mi to nejvíc vyhovuje, když jsou dur a moll usazeny vedle sebe, tam je melancholie nejintenzivnější.

Nejsem si jistý, jestli se snažím to udržet optimistické. Myslím, že jsem obecně optimistický. S vztahy jsem neměl moc snadné období, ale kdo má? Myslím, že je to všechno dobré pro materiál.

Snažíš se do své hudby vnášet tento druh dichotomie?

Myslím, že mít takový kontrast je pro mě opravdu důležité, protože jinak by to bylo příliš sladké, příliš přeslazené, nebo by to bylo příliš depresivní. Život je o rovnováze a myslím, že se to nějak projevuje v muzice.

Jo, obrovský fanoušek hip-hopu. Když jsem jako teenager začal kouřit trávu, víš, pořádně ji kouřit, to bylo, když jsem se do hip-hopu opravdu dostal. A to mělo dlouhotrvající vliv na to, jak přemýšlím o rytmu a samplování. Miluji ty samply, které pocházejí ze starého vinylu, starých soulových desek, starých hip-hopových breaků.

Poslouchal jsi hodně weed rapu?

[Směje se.] Myslím, že to začalo s Big L, protože můj kmotr byl obrovský fanoušek Big L a hodně jsem se s ním stýkal. Pak jsem začal poslouchat Nas, J Dilla, Slum Village, Lord Finesse a spoustu takové wonky beat věci jako Flying Lotus. Věci, které zní dobře, když jsi v rauši.

Chci se tě zeptat na tvůj zpěv. Kdy jsi objevil ten baryton? Byl tam, když jsi začal zpívat?

Ne. Byl jsem mezzo sopran. Měl jsem jeden z nejvyšších zpěvů jako dítě a můj hlas se nezměnil, dokud... vlastně se vůbec nezměnil. Jen šel dolů a dolů a dolů a teď zní jako Barry White. Takže jsem musel znovu objevit svůj hlas, protože když jsem začal zpívat, měl jsem opravdu, opravdu vysoký, andělský, malý kostelní chlapec hlas.

Teď je to dobré. Dobře to ladí s hudbou a připomíná mi to věci jako Jens Lekman a Ladybug Transistor. Ale musím se zeptat, když jsi doslova studoval sochařství na Saint Martins, jsi fanouškem Pulp a Britpopu obecně?

[Směje se.] Jo! Sakra jo! Bylo to tak úžasné období pro britskou kulturu a tak úžasný čas pro hudbu. Bylo tolik skvělých písní na žebříčcích. A už jsme neměli takovou integritu, a já si nemyslím, že ji budeme mít, ještě dlouho. Pulp je opravdu obdivuhodná kapela. Jarvis Cocker je rozhodně idol. Má styl. Má třídu. Je skvělý textař a ví, jak napsat popovou melodii. Navíc se mi líbí, že mu trvalo tak dlouho, než prorazil. Bylo to jako 15 let pokusů a pak měli svůj první hit. Boj je skutečný a myslím, že je to dobrý příklad, který je třeba přenášet. Nestává se to přes noc.

Ale pro některé popové hudebníky se to přece jen stává přes noc.

Vím, co tím myslíš. Ale ti noční senzace, jako Lana Del Rey a lidé, kteří vycházejí zčistajasna, za tím bylo mnoho práce, která byla velmi dobře skryta před kýmkoli, kdo o ně pečuje. Opravdu jde o to vydobyvat si to. A ti, kteří jsou na výsluní, jako soutěžící v Pop Idol, to není skutečné. K tomu se nedá dlouho připojit. Trvá to jen jedno Vánoce a pak je to pryč. Nemyslím si, že jsou to skuteční umělci a to bych neoznačil jako hudbu.

To je fér.