V roce 2019 se zdá, že mainstreamová hudba je hrou sólových umělců. Diskurz "rock je mrtvý" se postupně rozšířil na kapely obecně a mnohé populární skupiny dnes (tj. Bon Iver nebo Tame Impala) jsou v podstatě jednorázovými iniciativami podpořenými několika pravidelnými živými hudebníky. Naštěstí se členové Free Nationals zavázali k myšlence společné hudební vize dlouho předtím, než se tyto konverzace staly běžnými.
„Myšlenka být v kapele — všichni jsme měli stejné sny jako děti,“ říká kytarista Jose Reyes.
Kapela, kterou tvoří Reyes, Ron Avent, Kelsey Gonzalez a Callum Connor, začala v Los Angeles, začínající s Reyesem, Aventem a bubeníkem/zpěvákem Andersonem .Paakem. Když ten poslední vydal svou rozsáhlou soulfulovou kreaci Malibu, Free Nationals se dostali do centra pozornosti, dodávající energii živým vystoupením .Paaka a pomáhající psát mnoho pohnutých písní na albu.
Vydání stejnojmenného alba kapely představuje jakýsi debut Free Nationals a destilaci jejich zvuku. Na 13 kaleidoskopických písních, z nichž většina byla podle Riosa vytvořena a napsána během dvou týdenních maratonů sezení, členové ukazují nejen obdivuhodnou technickou zdatnost, ale také schopnost psaní písní, které mohou oslovit jak posluchače zaměřené na teorii, tak i nováčky.
„Musíte udržet zájem posluchače,“ říká Rios. „Je tam spousta věcí a mnoho z toho souvisí s Ronovým základem v jazzu. Má velmi zajímavý přístup k akordům. Bude nás trochu vyzývat, zatímco moje akordové postupy jsou velmi silně zakořeněny v R&B a soulové hudbě.“
Album představuje působivou škálu hostů, od zjevných zahrnutí jako .Paak a Kali Uchis až po Conwaye a Westside Gunna z Griselda, jejichž přítomnost na „The Rivington“ je méně intuitivní, ale o nic méně příjemná. Spojení s Gunnem vzniklo během sezeniu pracujícího na .Paakově albu Ventura z roku 2019 a bylo jedním z několika případů, kdy všestranný zpěvák pomohl zprostředkovat funkci na Free Nationals. Po letech boje o získání pevného postavení na hudební scéně L.A., což podle Riosa zahrnovalo vše od „$100 koncertů v něčí zahradě“ po rozdávání letáků na Hollywood Boulevard až po výuku lekcí, je spojení mezi nimi neotřesitelné. Rios také připisuje velkou zásluhu .Paakovi za pomoc při prosazování skupiny do popředí a zajištění, že nebudou relegováni na zadní kapelu.
„Anderson .Paak je Free National a vždycky bude. ‘Free [Nationals]‘ dokud neuběhnou nekrology,” byla citace [na ‘The Waters’],” říká Rios. „Vždycky to podporoval, dal nás na všechny letáky. Požadoval to... Dokonce i když se festivaly bránily, řekl, ‘Ne, tahle parta tam musí být.’”
Mnoho alb s tak širokým rozsahem hostů se snaží předložit konzistentní zvukovou tezi, ale Free Nationals přináší tyto různé umělce do svého světa bohatého funku a soulu, s tak hustými a sladkými kytarami, že jsou prakticky želé a praskajícími bubny, které dodávají strukturu. Jsou zde různé ozdoby — dechy stoupají na „Apartment,“ zatímco lesklý vocoder třpytí na „Rene“ – ale kořen desky je ten, že každý ze čtyř základních členů dává vše do každého rytmu, akordů a čistého výplně. Rios to popisuje jako „kamaradi mají jam session,“ a i když by podobná poznámka mohla snadno působit otrepaně, zde zní pravdivě.
Jeden z nejpůsobivějších momentů na desce přichází na úvodní skladbě „Obituaries.“ Vokály na skladbě zajišťuje Shafiq Husayn ze Sa-Ra, kterého Avent kdysi nazval kapely „mentor/brother.” Název skladby je odkazem na výše zmíněný .Paakův verš z „The Waters,” zatímco text sám o sobě je pohnutým výtahem z Koránu, zdůrazňující péči, svědomitost a naše základní podobnosti jako lidských bytostí.
„Když jsem to slyšel, řekl jsem si, ‘Tohle lidi dojede.’ Co říká, je tak pozitivní a zaměřené na lásku a jednotu mezi lidmi,” říká Rios. „Pokud při tom necítíte nic, myslím, že byste mohli být ztraceni.”
Teplá, milující textura Free Nationals také činí z něj vhodné místo pro první oficiální příspěvek Maca Millera od jeho tragického úmrtí v září 2018. Stejně jako mnoho Millerovy hudby nyní, texty mohou být čteny jako napjaté („Podívej se na mě zalévající semena, je čas růst / Ztrácím kontrolu, když jsem sám,” rapuje), ale nelze popřít, že by to byl záznam, na kterém by Miller byl, kdyby byl naživu.
Když byl dotázán na vztah kapely s Millerem, Rios začíná vyprávět příběhy o zákulisních setkáních a zvlášť zapamatovatelnou extravagantní večeři v Paříži. Skupině byla podávána holubice a zatímco většina z nich se snažila hruškovitého ptáka vyhnout nebo nenápadně vyplivnout do ubrousku, Miller ji pohltil, vždycky ochotný zkusit něco nového.
Smysl za tímto příběhem, radost ze sdílení zážitků s blízkými přáteli, je tím, co oživuje Free Nationals a, obecněji, co činí kapely stále důležitou součástí hudebního světa. Kamarádství je tím, co umožnilo skupině přečkat nevděčné koncerty a těžké časy jako aspirantní hudebníci, a podle Riosa je to to, co učinilo celý tento podnik smysluplným.
„Chtěl jsem zůstat naživu a zůstat u hudby,“ říká. „Věděl jsem, že když řeknu, ‚Jsem kytarista,‘ budu to myslet vážně. Pro nás všechny to bylo, ‚Budeme tohle a budeme to myslet vážně, spolu.‘”
Grant Rindner is a freelance music and culture journalist in New York. He has written for Dazed, Rolling Stone and COMPLEX.
Exclusive 15% Off for Teachers, Students, Military members, Healthcare professionals & First Responders - Get Verified!