Na Netflixu, Hulu, HBO Go a dalších platformách je absurdně obrovský výběr hudebních filmů a dokumentů. Ale těžko říct, které opravdu stojí za tvých 100 minut. Watch the Tunes ti pomůže každý víkend vybrat, který hudební dokument stojí za tvůj čas. Tento týden se zaměříme na Rolling Stones: Crossfire Hurricane, který je nyní dostupný na Netflixu.
Bylo to nevyhnutelné, ale tato rubrika začala požírat sama sebe. To není v žádném případě špatné, ale bylo jen otázkou času, kdy začneme dublovat některé umělce. Nehodláme si z toho udělat zvyk, ale zde přinášíme další článek, který se věnuje Rolling Stones šest měsíců poté, co jsme představili jejich epický depresivní koncertní dokument Gimme Shelter. Tento týden se podíváme na začátky kapely prostřednictvím Crossfire Hurricane.
Režisér Brett Morgen přináší další vynikající přírůstek do svého díla obsahující pečlivě zorganizované archivní záběry. Vedle Kurt Cobain: Montage of Heck a svého příspěvku do série 30 for 30 s názvem 17. červen 1994 se Morgen mistrovsky ponořuje do hlubin archivů Stones a vytváří pozoruhodný pohled na jejich kariéru z pásků se záběry ze zákulisí. Kromě všech těchto nádherných a zřídka viděných obrazů najdeme i úryvky z více než padesáti hodin rozhovorů, které Morgen vedl s členy kapely v období před jejich padesátým výročím. Popsány jako „nejrozsáhlejší skupinové rozhovory, jaké kdy dělali“, hlasy, které slyšíme, jsou uvolněné, ale soustředěné, přičemž hodnocení minulosti působí promyšleně a bez jakékoliv agendy. Jak tito lidé, zejména Keith Richards, strávili tolik let pod vlivem všech myslitelných drog a stále jsou schopni tak úžasně si pamatovat, zůstává jednou z velkých záhad přírody.
Baleni jako „zlí“ Beatles, Rolling Stones se ponořili do všech temnot, které se Beatles snažili vznést nad. Oba čerpali své vlivy z prvních rock’n’rollerů, ale Stones šli o krok dál a vryli blues do žil svého zvuku, což jim dalo výrazný ostřejší tón oproti jejich kolegům s mop-top účesy. Účinek, který obě kapely měly, byl dost podobný, s tím, že teenagerky na koncertech hromadně propadaly šílenství, ale pro mladé chlapce Rolling Stones vzbuzovali zvířecí touhu po bitkách s policií. Tyto instinktivní schopnosti se jim podařilo udržet až do konce sedmdesátých let, kdy Crossfire Hurricane končí.
Je nesmysl kritizovat něco za to, čím to není. Vím to. Ale víc než jakýkoli jiný film, který jsme zde dosud viděli, tento ve mně vyvolal něco, co jsem nemohl setřást. Rolling Stones jsou jednou z nejdůležitějších kapel v historii rock’n’rollu a Crossfire Hurricane jim geniálně připisuje místo na vrcholu tohoto piedestalu. A co se týče toho, dává nám i nahlédnout na mnohé složitosti, kterými kapela prošla během svých prvních dvou desetiletí, které tento film zachycuje. Smrt Briana Jonese je podrobně zkoumána, a s ohledem na poznámky členů kapely, které znějí upřímně. Samozřejmě, že je zde také velká část věnovaná prezentaci verze kapely ohledně Altamontu, kde se koncert stal dokonalou bouří pro všechny zúčastněné a všichni členové stále nesou vraždu Meredith Huntera, kterého ubodali Hell’s Angels poté, co na ně mával zbraní, na svém svědomí různým způsobem. Nicméně je zde celá druhá polovina jejich kariéry, kterou vidíme velmi málo.
Pokud je to poprvé, co jste vystaveni historii Rolling Stones, bez váhání absorbujte co nejvíce z tohoto vynikajícího úvodu. Pro ostatní však tento film přeskočí všechny opravdu zajímavé momenty, které kapela zažila v 80. a 90. letech, které si zaslouží mnohem větší pozornost. Morgen rychle směřuje k závěru někdy kolem roku 1979, kdy kapela musí odehrát benefiční koncert pro Kanadský institut pro slepé díky tomu, že Keith Richards byl zadržen za heroin. Odtud se rychle přeneseme do současnosti, přeskakujeme osm nebo více studiových alb a celé období, kdy jejich výstupy nebyly přesně hodnoceny jako „nejvyšší kvality“. Myslím, že je chyba se do těch let neponořit.
Nejsem si jistý, zda by Mick a kluci přestáli podrobný rozbor Bridges to Babylon, ale jejich pokus o disco ve Emotional Rescue by byl fascinující slyšet, jak na to zpětně nahlížejí jako staří vojevůdci. Historii píší vítězové, a Stones jsou nepopiratelnými šampióny světa, byť jen za to, že se udrželi tak dlouho, ale je toho o nich mnohem více než těch dvacet let, které většina hudebních nadšenců už velmi dobře zná. Toto by byla perfektní první polovina dvoudílného filmového seriálu, ale jaká to je první část bohužel neexistujícího dvojdílného dokumentu.
Chris Lay je nezávislý spisovatel, archivar a prodavač desek, který žije v Madisonu, WI. První CD, které si koupil pro sebe, byl soundtrack k filmu Blbý a blbější, když mu bylo dvanáct a od té doby se vše jen zlepšovalo.