Samota je praxe a stejně jako The Lemon of Pink je to disciplína, která nevede ihned k hmatatelným výsledkům. Emily Dickinsonová, patronka těch, kdo dnes večer raději zůstávají doma, využívala samotu jako prostředek přežití, kdy si „duše připustila sama sebe“, což umožnilo „konečnou nekonečnost“. Moderní zprávy z našich okamžiků samoty nejsou obvykle verše Dickinsonové nebo Whitmana či Rilkeho, spíše to jsou apely na kohokensi, kdo je poslouchá. Nutkání tweetovat o tom, jak můj učitel jógy hrál během Shavasany tři písničky od Smiths, je ohromné. Příval lajků na selfie z mé túry téměř činí klíštěcí kousnutí snesitelným. Naším úsilím tedy není být sami, ale dát ostatním vědět, že jsme byli sami. To narušuje charakter samoty. Předávat okamžik samoty znamená pošpinit asketickou duši. Ale nechat ji zakořenit a zůstat soukromou vám umožní učit se a odnaučit se lekce diktované pouze samým sebou.--Jeremy D. Larson
Přečtěte si poznámky na přebalu
Přečtěte si poznámky na přebalu
Novinka pro vás? Nemusíte se bát.
The Books hráli společně desku první noc, kdy byli spolu, a byla od tohoto umělce.
Přečtěte si o Shooby Taylor zde.
Jak si lze zpracovat album jako The Lemon of Pink? Existuje pouze jedna jasná odpověď: Čtenářský klubový seznam The Books.