Koko Taylorova deska \"Mám, co potřebuji\" je klasickým albem února

Bylo to u Silvia kolem roku 1962, kdy slavný producent a skladatel Willie Dixon slyšel Koko Taylor jako hosta v kapele Howlin' Wolf. Po vyprodukování jejího prvního 45 pro label USA ji Willie přivedl do Chess, kde produkoval klasické blues hity (mnohé z nich napsal) od Muddyho Waterse, Howlin' Wolfa, Sonny Boy Williamsona II a mnoha dalších.

Mezi lety 1964 a 1968 Dixon vyprodukoval devět Koko Taylor 45 pro dceřinou společnost Chess, Checker. V roce 1966 měla na Checker jeden obrovský hit -- "Wang Dang Doodle," který napsal a produkoval Dixon. Singl se dostal na 13. místo v národních černých rádiových žebříčcích a ona objížděla zemi s multi-uměleckými R&B karavany a se svou vlastní kapelou. Ale nikdy neměla následný hit, který by se k "Wang Dang Doodle" přiblížil. Písně z Kokoiných Dixonem produkovaných seancí byly později shromážděny na dvou LP Chess, Koko Taylor a Basic Soul, ale ani jedno album nedostalo velkou propagaci.

Na konci 60. let byl Chess prodán a blues začalo mizet z černého rádia. Koko, která už nebyla v poptávce, se vrátila k své denní práci, kde pracovala jako uklízečka a chůva pro dobře situované bílé rodiny, zatímco se objevovala jako host ve zavedených kapelách.

Poprvé jsem se s Koko setkal v Chicagu v hospodě Wise Fools, pravděpodobně v roce 1972. Seděla v kapele Mighty Joe Younga a její řvoucí, chraplavý hlas a přítomnost větší než život zaplnily místnost. Joe nás představil. I když měl Alligator jen dvě nebo tři vydání v té době, téměř okamžitě řekla: “Vím, že nahráváte desky. Co takhle nahrát mě?”

Většina fanoušků nyní předpokládá, že když jsem se s ní setkal, Koko byla už slavná jako “Krá Queen of Blues,” ale to bylo její budoucnost. V té době neměla svou vlastní kapelu a ještě nebyla schopna dobře zvládnout místní kluby. Nicméně, účinkovala na jednom z bluesových festivalů v Ann Arboru a její dvě alba na Chess byly stále k dispozici. Takže tvrdí bluesoví fanoušci znali její jméno.

Můžete se přihlásit k Classics zde.

Přidat Classics k mému členství

Ale počkejte, je toho více: později v tomto roce otevřeme Classics pro širokou veřejnost jako samostatné předplatné oddělené od Vinyl Me, Please. Pokud máte zájem o Classics jako samostatné, a chcete být informováni, když se místo uvolní, klikněte na tlačítko níže.

Oznámit mi, kdy budou Classics dostupné veřejnosti

Zpočátku jsem téměř neuvažoval o nahrávání Koko. Viděl jsem ji jako hvězdu jednoho hitu se silným, ale ne příliš jemným vokálním stylem -- pouze síla po celý čas. Neměla kapelu a tím pádem netourovala. Vypadalo to, že nemá repertoár mimo bluesové standardy a její nahrávky na Chess. Také jsem pochyboval o své schopnosti propagovat ženskou umělkyni ve světě blues, který dominovali muži. Byl jsem obzvlášť nervózní při pokusu propagovat zpěvačku, která nehrávala na nástroj. Mladé bílé bluesové publikum kupující vydání Alligator očekávalo, že jejich bluesoví umělci budou nejen zpěváky, ale také hrdiny na kytaru nebo harmoniku. Nahrávání vokalistky jako Koko by také znamenalo výzvu pro mě jako producenta. Neuměl jsem hrát na žádný nástroj a byl jsem průměrným zpěvákem. Bylo mi jasné, jak by mé vlastní hudební omezení mohlo uškodit mé schopnosti produkovat desku s vokalistkou. Musel bych se více zapojit do řízení aranžmá a tvarování hudby, a nebyl jsem si jistý, jestli to dokážu.

Ale Koko byla vytrvalá. Při našem prvním setkání jsem jí dal své telefonní číslo. Často mi volala, vždy zdvořile se ptala na nahrávání. Po několika opakovaných "Nemyslím si, že ano," "Ne, teď ne," "Promyslím to," nebo "Mám jiné priority," Koko konečně řekla: "Mohl bys mi pomoct dostat nějaké koncerty?" To byla jiná otázka. Rezervoval jsem umělce Alligator a měl dobré vztahy s několika kluby. "Jasně," řekl jsem jí, "zkusím ti domluvit nějaké koncerty, ale potřebuješ kapelu." O týden později mi volala zpátky. Řekla mi, že má kapelu na zkouškách a udělala zálohu na dodávku. Byl jsem ohromen. Koko si vedla své podnikání. Domluvil jsem jí několik koncertů, které se vydařily. Na jejích vystoupeních jsem začal slyšet v několika písních (zejména pomalém blues), že může víc než jen řvát a křičet. Možná bych to jemnost mohl přinést ve studiu. Tak jsem si zkřížil prsty a zavázal se udělat desku s Koko. Bylo to jedno z nejchytřejších rozhodnutí, jaké jsem kdy učinil.

Co se týče písní -- Koko v té době nebyla příliš sebevědomá skladatelka, takže jsme se většinou spolehli na verze písní, které byly předtím nahrány jinými umělci. Představovali jsme písně poprvé nahrané umělci jako Ruth Brown (“Mama He Treats Your Daughter Mean”), Bonnie “Bombshell” Lee (“Trying to Make A Living”), country zpěvák Webb Pierce (“Honkey Tonkey”), Jimmy Reed (“Big Boss Man”), Otis Spann (“Blues Never Die”), Elmore James (“Happy Home”) a Magic Sam (“That’s Why I’m Crying:”). Koko také znovu nahrála titulní píseň -- byla to jedna z jejích původních singlů na Chess, kterou napsal Willie Dixon -- a také přinesla další Dixonovu skladbu (“Be What You Want To Be”) na album. Jedinou Koko originální písní byla “Voodoo Woman,” poslední píseň, kterou nahrála -- na jeden záběr -- pro album.

I Got What It Takes bylo vydáno na začátku dubna 1975. Nebylo to okamžité úspěch a dramaticky neodstartovalo Kokoinu kariéru. To se stalo s jejím druhým Alligator albem, The Earthshaker z roku 1978. I Got What It Takes jí vydobylo více koncertů na cestách, ale stále potřebovala vydělat peníze na denní bázi. Když byla ve městě, chodila do agentur na denní práci a vozila se uklízet hotelové pokoje poblíž letiště O'Hare.

Nakonec její talent, charisma a nezlomný duch vyhráli ji intenzivně loajální publikum. Pokračovala v nahrávání dalších sedmi alb na Alligator a turné po celých USA, stejně jako hrála po celé Evropě a dokonce i turné po Novém Zélandu. I Got What It Takes byl významným krokem k tomu, aby se stala bluesovou královnou.

*Můžete si poslechnout I Got What It Takes níže a přečíst si kompletní poslechové poznámky přihlášením se k Classics: