Khruangbin spojí paměť a domov na „Mordechai“

Na "First Class," svůdné, jemné úvodní skladbě z třetího alba Khruangbin, Mordechai, nás skladba přivádí domů. Spíše řečeno, přivádí Khruangbin domů.

Až téměř asociativně, texaská psychedelická rocková skupina zpívá texty "First class / Champagne" a "White suit / On ice all day" se stejnou funky důvěrností, za kterou jsme je přišli obdivovat. V určitém okamžiku zpívají "H-Town," přezdívka pro Houston, znovu a znovu, prodlužují slovo. Není to přesně stejný typ energického pozdravu, jaký by dala Beyoncé pro své rodné město — nebo Megan Thee Stallion či Travise Scotta, pro něž jsou Houston jedněmi z nejpopulárnějších hvězd okamžiku. Ale je to podobné, i když intimnější prohlášení o místě, které je vychovalo a ovlivnilo.

Od svého vzniku v roce 2014 je Khruangbin známý tím, že přináší vlivy z celého světa do své hudby. Mnozí je, jak mi říká kytarista Mark Speer s malým povzdechnutím, zařadili jako thajskou funkovou kapelu místo rockové kapely, která čerpá inspiraci z thajských funkových desek, které milují oni sami, spolu s baskytaristkou Laurou Lee a bubeníkem DJ Johnsonem. "Je to způsob, jak nás lidé mohou zařadit do kategorie, říká. "Ale my děláme takový druh směsi gumbo — házíme to všechno do hrnce, jako když to vaříme. Vždy se snažíme do toho vložit všechno, co můžeme, bez ohledu na to, co to je."

Tato směsice umístila zvuk Khruangbinu napříč různými žánry, desetiletími a zeměmi — což ponechává kapelu v riziku označení "world music", aniž by skutečně rozlišovali, co tento generický, děsivý výraz skutečně znamená. Naopak, jejich hudba je jedinečná a nakonec se cítí osobní díky tomu, jak vytvářejí náladu s vybranými zvuky. Andrea Domanick v Noisey psala o jejich debutu, The Universe Smiles Upon You, že "výsledné album nezní jako by bylo zakotveno v jakémkoli místě nebo čase, ale spíše se cítí univerzálně — jako samostatný pocit domova." A tento pocit se objevuje v úplné, nejkompletnější formě na Mordechai.

Mordechai, vydané prostřednictvím Dead Oceans/Night Time Stories, přichází poté, co si kapela dala trochu pauzu po letech nepřetržitého výstupu. V posledních šesti letech Khruangbin vydali dvě desky, několikrát objeli svět a vytvořili EP zaměřené na Texas se svým kamarádem z domovského státu, Leonem Bridgesem. V určitém okamžiku bylo třeba přenést tu energii od fokusování na objem k více promyšlenému přístupu.

"Myslím, že mluvím za všechny nás tady, ale vím, že osobně jsem se naučila, že cesta je to nejdůležitější," říká Lee. "Spíše než myslet na to, co album na konci bude nebo jak si povede v tom smyslu, kolik lidí ho poslouchá, skutečně jde o to užívat si jeho tvorbu. A mohu říct, že jsem si užila nejlepší chvíle při jeho vytváření. Bez pochyby jsem měla svou kreativní frustraci a mnoho bojů, ale při jeho vytváření a prvním poslechu s ostatními jsem se cítila opravdu euforicky."

Na Mordechai došlo k dalšímu posunu: skupina použila texty a vokály více než na jakékoli jiné desce napříč deseti skladbami na tomto albu, což Lee přiznává, že se nestalo v důsledku nějakého rozhodnutí. Spíše, co se stalo, aby se stalo Mordechai, se prostě projevilo jako textové album.

"Začala jsem psát docela hodně ve svém deníku před tím, než jsme šli do studia nahrávat vokály. Psala jsem v podstatě slova. Nebyl tam žádný textový obsah k tomu, co jsem psala. Jen jsem zapsala vzpomínky a příběhy, které jsem měla na mysli. Měla jsem tedy stránky slov, které jsem mohla použít jako odkaz," říká. "Pak jsme šli do studia. Pustili skladbu a já jsem prohlížela své stránky, abych zjistila, jestli nějaká konkrétní slova vyčnívají nebo nějaké pocity. To by se prostě mělo shodovat s pocitem skladby a potom jdeme odtud, skládáme to dohromady."

Khruangbin napsali toto album na jejich známé farmě v Burtonu, TX. Lee říká, že hudební části jsou vždy psány jako první, bez ohledu na desku — to je prostě jejich proces. Poté se přidávají texty nebo slova, vybraná tak, aby ladila s náladou skladby. "Víš, 'champagne/first class,'" říká Lee o první skladbě, smíje se, "to naprosto funguje! Nezafungovalo by to na žádné jiné skladbě. Je to zajímavé a opravdu oceňuji celý ten proces." Dodává: "To je jedna z krás a také výzev psaní tímto způsobem, protože hudba přichází před čímkoli jiným. Když píšeš slova, aby to odpovídalo hudbě, pak to musíš vzít v potaz."

Jedním z hlavních témat desky je paměť. Slyšíme to explicitně na groove singlu "Time (You And I)," "If There Is No Question," "One to Remember," a hladkém, effervescenčním klenotu tohoto alba, "So We Don’t Forget." Lee zmínila během našeho rozhovoru několikrát, že psala vzpomínky do svých deníků a říkala slova nebo fráze během sezení. "Když se vracíte a prohlížíte stránky své mysli a narazíte na vzpomínku, přináší to nostalgii nebo štěstí, nebo smutek, nebo všechno dohromady. Hledala jsem své vzpomínky na náladu a poslouchala skladby, říkala jednotlivá slova, přemýšlející 'cítí se tohle slovo jako skladba?'" říká.

Mordechai, ač jejich tisková zpráva říká, že nese vliv z Pákistánu, Západní Afriky a Jižní Koreje, je v zásadě nahrávkou, která vznikla z nabídky bohaté hudební scény Houstonu. Johnson říká, že ano, čerpají z celého světa, ale globus v sobě také sídlí v Houstonu. "Deska nakonec zní jako Houston, protože Houston obsahuje všechny tyto vlivy. Je tu tolik různých lidí z různých míst, kteří se zde schází a žijí. A jsme ovlivněni vším tímto."

Některé z těchto vlivů zahrnují, samozřejmě, hip-hop a trap, ale R&B, zydeco, country, gospel, funk a psychedelický rock také nacházejí domov zde. Pro jejich vokály, což je úkol, který sdílejí všichni tři společně, ne jediný hlavní zpěvák, Speer říká, že čerpali vliv od Santany a War. Tento přístup, říká, znamená, že "na tom nezáleží, jestli jsi dobrý zpěvák nebo ne. Když je tolik lidí zpívajících společně, zní to jako skupina nebo oslava."

Johnson poznamenává, že Houston má všestrannost ve svém kreativním výstupu, ale je to víc než to. "Nejen, že bereme všechny naše vlivy od lidí, kteří nás obklopují. Všichni se scházíme. Společně jíme. Společně tancujeme," říká.

Je tu něco zvláštního, dokonce i oddaného, při čerpání této energie, zejména když je svět ponurý a matoucí, izolující, ohnivý a povzbudivý také.

Lee končí náš rozhovor vzpomínkou. "Většina hudebníků v Houstonu buďto prorazí v Houstonu nebo odejdou a udělají to velké jinde. Travis Scott a Beyoncé, víš, není to tak, že by vystupovali tři noci v týdnu předtím, než prorazili. Zvolili jinou cestu. Měli jsme naši velkou domácí show na konci loňského roku a tehdy jsme cítili, že jsme si zasloužili titul houstonské kapely."