Marlon Williams a Kacy & Clayton o jejich ‚Plastové kytici‘

Plastic Bouquet dělá přesně to, co mělo udělat — a dělá to rychle, efektivně a krásně. Hlasové spojení Williamse a Andersonové se prolíná s Linthicumovou charakteristickou fingerpicking technikou jako posvátná geometrie, a věrné svým kořenům, písně jsou totemy a příběhy endemic a specifické pro venkovský život: propustné hranice mezi lidmi a přírodním světem; mladý muž s nadějnou budoucností, ztracený při autonehodě, jeho poslední stopa na světě kříž na kraji dálnice a kytice plastových květin. Používají známý jazyk, aby řekli něco nového; jsou to nové příběhy, které se cítí jako staré příběhy: genialita populární hudby, nejvyšší poslání folkové hudby, a to, co jsem nejvíce toužil v roce 2020.

O spojení mezi inspirací a zodpovědností

Kacy Anderson: Dělání tohoto alba mi dalo důvod psát písně.

Marlon Williams: Stejně. Vědět, že jsi zodpovědný za někoho jiného, má skutečný dopad na to, co děláš. Musíš se objevit a být tady pro tu druhou osobu. Není nic motivujícího, než abys byl motivován tímto způsobem. Možná by se mezi alby uběhlo pět let, kdybych se neozval Kacy a Claytonovi, a my jsme se nesešli, abychom to udělali.

KA: To je dlouhá doba.

MW: Termín je pro mě to nejdůležitější. Pokud zavolám svému manažerovi a řeknu, "Naplánujme si nějaký čas ve studiu na nahrání alba," prostě se zblázním a začnu psát. Potřebuji to, aby mě to donutilo to udělat.

KA: Myslím, že to byl Gordon Lightfoot, kdo řekl: "protože mám nahrávací smlouvu" v reakci na otázku, "Proč píšeš písně?"

O spolupráci

KA: Cítil jsi se v nějakém okamžiku nepohodlně, když jsme spolu pracovali?

MW: Jsme autoři písní, takže moje úroveň nepohodlí nemohla být nijak vyšší, stejně tak.

KA: Bylo to hezké. Nemluvili jsme. (směje se)

MW: (směje se) Na rozdíl od teď, když si neustále skáčeme do řeči.

KA: Právě jsem přemýšlel o [Marlon Williamsově "When I Was A Young Girl"]; ta píseň je důvod, proč jsem si myslel, že bychom mohli udělat album společně. Opravdu miluji písně o krajině a scenérii ve folkové hudbě. "Jednoho rána v květnu." Takto chci, aby každá píseň začínala.

MW: Jsem hrdý, že to dopadlo jako skutečně silné, jednoduché album. Na první pohled jednoduché, ale má to spoustu vrstev. Je tam skvělá charakterová hra. A nikdy se nedostane do vlastního způsobu: Je to pryč dřív, než se stihneš nabažit.

O zábavě jako dítěti vyrůstajícím uprostřed nikde

MW: Dříve jsem hrál hry na smrt, jako sázky na smrt se sebou, kdy jsem házel míč do vzduchu a pak jsem si říkal těsně předtím, než se vrátil dolů: "Pokud spadnu tento míč, tak oba moji rodiče zemřou." Víš, tohle je taková hra. Pustil bych míč a cítil bych se opravdu vyděšeně.

KA: Ach, Bože. To je nějaká ďábelská hra.

O tom být jedináček

KA: Marlon je jedináček jako já. Myslím, že oba máme trochu syndromu jedináčka.

VMP: Je to otázka nezávislosti? Jsem také jedináček a myslím, že to je jeden z důvodů, proč je to ve mně a mém chování opravdu zřejmé. Konkrétně, kde je mým prvním impulsem vyřešit své problémy sám, než je vyjádřit jiným lidem. Určitě to dělám a mnoho dalších jedináčků, které znám, také.

MW: Jo, to já ne — já rychle běžím pro pomoc! Myslím, že jsi schopný být velmi shovívavý, když jsi jedináček, co se týče své představivosti. Máš čas vymýšlet věci, aniž by ti někdo zasahoval do tvého prostoru.

KA: To je přesně to, co jsem doufala, že někdo řekne. Nedokázala jsem to vyjádřit slovy. Mám problémy, myslím, protože s nikým nemluvím. (směje se)

O roce 2021

MW: Právě nyní dělám sólové turné po své vlasti a do příštího roku — asi 30 koncertů. A píšu album ve svém rodném jazyce (poznámka: te reo, východní polynéský jazyk, kterým mluví Māori: domorodé obyvatelstvo Nového Zélandu). Doma jím už nemluvím, ale když jsem byla malá, chodila jsem do plně imerzní mateřské školy. Můj te reo začalo slábnout, když jsem vyrostla a nemluvila jsem jím pravidelně. Snažím se psát v tomto jazyce, co nejvíce to jde: dělám, co mohu, abych se dostala k te reo a zůstala tam. Píšu s koautorem, který je velmi plynulý a pomáhá mi najít svou cestu. Jsem šťastná, že se mohu učit a šťastná, že se mohu učit, jak jdu: Je to osvěžující a vzrušující.

KA: Právě teď je každý sentimentální a izolovaný. A možná právě proto kupuji kostel [ve městě, kde jsem chodila do školy]. Nechci to úplně renovovat ani změnit; chci, aby to zůstalo do určité míry historickým kouskem komunity.