A Jonathan Richman Primer

Modern Lovers (1976)

Nahráván příležitostně od roku 1971, tato kompilace nahrávek z původní sestavy Modern Lovers je technicky první album Richmanova díla. Takto to ale skoro ani neuznává. Modern Lovers zachycuje zasněnou vizi teenagera Richmana, ozbrojeného kytarou Jazzmaster v veřejném parku. Ve dvaceti letech se ještě stále pohyboval mezi různými zvuky, nebyl rozhodnutý, jaký tón by měl mít. Modern Lovers—album z roku 1976, které považuje za svůj pravý debut—ukazuje jangly, harmoniemi nabitý styl, do kterého se nakonec usadil. Naštěstí nikdy neodbočil od zdravé poetické vize, která vedla Modern Lovers.

Modern Lovers 88 (1988)

Druhá incarnace Modern Lovers Richmana (inovativně nazvaná Jonathan Richman a Modern Lovers) obsahovala vyvíjející se sestavy během svého 12letého existence. Modern Lovers 88 znamenal jejich poslední vydání, které završilo projekt Modern Lovers jednou provždy. Zde se bohatství Richmanova desetiletého tinkeringu se svojí doprovodnou kapelou vyplácí v plné chorální síle. S celkem čtyřmi slovy a jedním twangy, akustickým sólem, “Gail Loves Me” povyšuje nejasné vokální linky nad Richmanovu typickou pozorovací poetiku. Ukazuje finální balíček Lovers a kdo by ho za takové zbarvení mohl obviňovat? Modern Lovers 88 je album léta každý rok, milostný dopis ročnímu období strávenému venku, bez rukávů. Zdržet se zpívání by byla letní hřích.

Mít párty s Jonathanem Richmanem (1991)

Konečně osvobozen od jména Modern Lovers, Richman zahájil 90. léta s mírně zmateným Jonathan Goes Country. Jeho rockabilly riffy žijí dál, ale album zanechává obrovskou mezeru tam, kde by měl být jeho smysl pro humor—tady nastupuje Mít párty s Jonathanem Richmanem. Změny tempa a vokální poznámky á la Exile on Main St. (jedno “woo!” zde, jedno “yeah!” tam) činí Richmanovy sassy sebekritiky ještě tancovatelnějšími. Několik skladeb včetně “When I Say Wife” je natočeno před živým publikem, přičemž zahrnuje dobře načasované vypuknutí smíchu a následující potlesk, nejhlasitější, když zpívá “Wife sounds like laundry.” Jeho tendence k mluvenému zpěvu dosahují plného monologu na “1963” a “Monologue About Bermuda,” připomínající nám, že jeho talenty vždy překonávaly písničkářství. Je vypravěč od srdce.

Já, Jonathan (1992)

Více než kterékoliv jiné Richmanovo album, Já, Jonathan mapuje jeho trajektorii od debutu Modern Lovers v roce 1976. Trvá mu méně než 45 minut, aby se dotkl všech svých trademarků: tleskání, blízké harmonie, téměř mateřské říkanky o skákání padákem nebo kouzlu Lou Reeda. Projevuje tu charakteristickou dětskou nadšení, aniž by působil jako naivní. Místo toho jeho nadšení odhaluje ocenění pro nejpodceňovanější potěšení—pěkné počasí nebo vaši oblíbenou píseň od vaší oblíbené kapely. “Tančil jsem v lesbickém baru” odhaluje jeho vášeň pro neznámé, co ještě neviděl nebo necítil. Ale na “Twilight in Boston,” prochází předměstím, vidí kouzlo i ve známém.

Můžete koupit VMP edici tohoto alba právě zde.

Ne tolik milován, jako milovat (2004)

Je těžké si představit, že by někdo miloval lásku tolik jako Richman. Vydal Ne tolik milován, jako milovat méně než rok po svatbě, což vedlo k rekordním úrovním romantiky. Po téměř třech desetiletích stále dostal sladkost ze serenády. Dokonce i instrumentální “Sunday Afternoon” zní jako Richman v každém ohledu, nahrazující texty stejně intimním objímáním kytary a basy. Tento minulý Valentýn Richman zahajoval koncert Angel Olsen na jejím největším samostatném vystoupení, jaké kdy hrála. Zahrnul jeden z chytlavějších kousků z Ne tolik milován, “Moje holka lásku miluje nyní”—opravdový příběh o ocenění. V jeho jádru Richman akceptuje lásku snáze než většina. To je pravděpodobně jeho nejdětinštější vlastnost. Každý zvuk je jako ten první.