myslím, že je pravda, co řekla Margaret o tom, jak může proběhnout celé léto během jedné hodiny a rozprasknout nad námi jako bouře. Tak náhlé ve své nádheře a podivné. Klavír visící beztížně nad podlahou. Nepořádek šálků v kuchyni. Vítr omývající větve jako příliv a později cvrčci šepčící nám připomínky, abychom byli tady, teď.
Léto má své způsoby, nemám pravdu? Umí nás okouzlit a nechat nás vedle sebe. Přináší nám vše, co potřebujeme, ve svém vlastním dobrém čase. Přivádí nás zpět k snění a nezachovává to jednoduché. A pokud je pravda, že všichni jednou musíme odejít z této velké krásy, kterou procházejí, pak ať je toto začátek toho sladkého poté, jehož zvuk je stejný jako dny u jezera, a horkem unavené psy, kteří šťastně visí na verandi, a někdo volající naše jméno na cestě dolů z kopce. A pojďme do toho vykročit, i když se můžeme třást.