Na albu

Andrew: Nevím, jestli si to pamatuješ, ale když jsem s tebou mluvil o tom, jak vybíráme, co vložíme do obchodu každý měsíc, řekl jsi mi příběh o tom, jak blízko jsme byli k zisku Tidal asi 6 měsíců před tím. Takže minimálně 18 měsíců jsme se snažili toho dosáhnout. A vím, že jsme se v té době loni byli jistí, že k tomu nikdy nedojde. Jak jsme to dokázali?

Cam: Toto album nikdy nebylo vydáno na vinylu, takže hned na začátku tu je tohle legendární album, které z nějakého důvodu nikdy nevyšlo na vinylu. Měl jsem se zeptat...

Andrew: Předpokládám, že to bylo proto, že vyšlo v tom divném období, kdy věci byly jen na CD.

Cam: Ale je tu obrovská poptávka. Řekli jsme tedy Sony, že pro nás by obrovská Bílá Velryba byly Tidal. Řekli: „Máte to, promluvíme si s jejími manažery.“ A tím začal tento dlouhý proces, kdy jsem šel od Sony Legacy, k Epic, k Andymu Slaterovi, jejímu manažerovi, a k Fioně, a zpět. Část mé práce na tak velkých projektech je zjistit, co všechny strany hledají, pochopit jejich vztahy mezi sebou a snažit se, aby všichni viděli hodnotu vinylové reedice a konkrétně jejího vydání přes Vinyl Me, Please. Tento proces trval dva roky.

A protože jde o reedici, není pro ně velký důvod to urychlit, takže se občas stávalo, že jsem několik měsíců nic neslyšel.

Andrew: A myslel sis, že to je ztraceno.

Cam: A pak přišla aktualizace, která mě povzbudila. Kolem konce října, začátkem listopadu minulého roku jsem dostal telefonát od někoho ze Sony, a oni řekli: „Dostali jsme schválení pro Tidal. Můžete to udělat.“ Už jsem to skoro vzdal, a pak se to najednou stalo.

O masteringu alba

Cam: Takže se to hned změnilo z otázky „Můžeme to uskutečnit,“ na „Ok, pokud to znova vydáme na vinylu, musíme to udělat správně.“

Šel jsem svou obvyklou cestou: Bylo to původně nahráno na pásku? Pokud ano, máme přístup k těm páskám? Pokud ano, necháme je remasterovat. A kým je necháme remasterovat?

V případě Tidal jsem zjistil, že každá skladba byla nahrána na svou vlastní pásku. A tak tam byly vícenásobné verze každé skladby; hlasitější vokály, alternativní verze, atd. Všechny tyto pásky byly uchovávány v trezoru Sony, a otázka zněla, kde přesně?

Ukázalo se, že Ted Jensen, původní masteringový inženýr z roku 1996, který masteroval Tidal, je v Sterling Sound, skvělém masteringovém studiu v New Yorku, které jsme několikrát použili a odvedli skvělou práci. Takže jsme nakonec nechali Teda udělat remastering. Prošel každou pásku, zjistil, která byla hlavní, a remasteroval ji pro vinyl.

Andrew: Kolik musel udělat remasteringu na těch páskách?

Cam: Ne moc. Řekl, že mixy byly již vynikající a nemusel dělat mnoho komprese nebo EQ.

Andrew: A tohle by lidé měli také vědět, že to nebude znít tak „čistě“ nebo sterilně jako MP3 verze Tidal, že?

Cam: Jo, na některých písních jsou části -- jako „Slow Like Honey“ -- které nezní tak sterilně, tedy že není úplné ticho v tichých prostorách mezi slovy a hudbou. Byly tam malé praskání na té a „The First Taste“ na testovacím výlisku, které mě zaujaly. Ukázalo se -- po konzultaci s Tedem, lidmi od Fiony (včetně jejího manažera, který byl producentem alba), a zástupcem Sony -- uvědomili jsme si, že byla velmi, velmi blízko mikrofonu, a mikrofon zachytil malé zvuky, které dělala jazykem a rty. Ty zvuky šly přímo do mikrofonu, na pásku, a na vinyl.

Andrew: To je úžasné. Takže lidé slyší ty písně jako kdyby seděli ve studiu.

Cam: Pro mě to byla úžasná chvíle jako pro člověka, který schvaluje naše testovací výlisky: Pro mě je tohle to, co mám na vinylu rád. Mohli jsme se vrátit a říct, že chceme, aby ten tichý pop byl vymazán? Mohli jsme se vrátit a nechat to znít „čistěji“? Jistě. Ale kdo rozhodne, že ten tichý pop a nějaký zvuk, protože byla blízko mikrofonu, je „nedokonalost“? Kdo rozhodne, že něco, co udělala Fiona do mikrofonu, není správné? Já vím, co odpověď není: Není to 55letý audiophile, víš?

Proces masteringu nakonec sestával většinou z přímého převedení pásky na velmi vysoké rozlišení, na výlisky v GZ, a na konečný produkt, který lidé dostanou. Je to skoro tak nedotčené z audio perspektivy z mikrofonu ve studiu přímo na gramofon. Všechno o tomhle bylo uděláno pro vinyl. Není to středně kvalitní elektronický soubor; všechno o tomhle je přesně to, co chcete jako fanoušek vinylu.

O barvě černé

Andrew: Toto je první černý vinyl Album měsíce, které jsme vydali od doby, co jsme měli Big Bill Broonzy před 15 měsíci. Proč jsme nakonec zvolili černou pro tuto edici?

Cam: Lidé od Fiony rozhodli, že jelikož je toto první vydání Tidal, chtějí to udržet co nejvíce podobné tomu, jak by to bylo, kdyby to vyšlo v roce 1996. Kdyby dělali vinylový balíček v roce 1996, nedali by to na barevný vinyl. Zahrnovali by knížečku s texty identickou s tou, která byla s CD. Nepřidávali by bonusové skladby ani další disk nebo neudělali alternativní umělecké práce. Bylo by to prostě album na vysoce kvalitním černém vinylu, a to je vše. Takže jsme to tak udělali. A skutečně mám rád tu jednoduchost.

Andrew: Také jsme nakonec zvolili 45RPM, že?

Cam: Jo, na první verzi testovacího výlisku při 33RPM skladby nezní tak, jak jsme chtěli my nebo její tým. Shodli jsme se, že bychom měli přejít na 45RPM, abychom dostali více hudebních informací na disk -- což je to, co se děje s 45RPM -- a Tidal znělo mnohem dynamičtěji při 45RPM.

Andrew: A než odejdeme, protože lidé budou ptát a naznačovat, nejsou žádné plány na vydání této reedice ze strany labelu, že?

Cam: Správně. Toto reedice vychází exkluzivně přes Vinyl Me, Please.

Můžete se zaregistrovat na Vinyl Me, Please zde.