Existují určité momenty a místa, která nás zastaví... Která mají inherentní extázi, jež se do nás vsakuje a plní nás divokou a neomezenou substancí samotného ticha. Víš, co tím myslím. Ta noc v horách, nebo brzké ráno na jezeře, nebo dlouhá jízda nikam směrem k nikam, když všechno, co se hýbe, se hýbe skrze tebe. Když se všechno důležité shromáždilo, opatrně, do slabiky nebo dvou. Jméno ptáka, nebo souhvězdí, nebo jakékoliv slovo, které jsme dlouho zapomněli a znamená "nechtěl bych, aby tu byl někdo jiný než ty", což je totéž slovo pro vítr skrze obilí a muselo být blízko jak smíchu, tak smutku. A téměř nemůžeš mluvit.
Express Rising je jedním z těch momentů. Neposloucháš Express Rising tolik, jako se do něj pomalu noříš, dokud tě nepokryje. Je to tímto způsobem křestní. Katedrála. Tento album jsme poslouchali mnohokrát a ještě jsme ho dokončili celé bez toho, aby nás to nějak nezměnilo. Hluboce nás to pohnulo a myslíme, že totéž to udělá pro tebe.