Dolly Parton se zabývala nespravedlností ženskosti v \"Just Because I'm A Woman\"

Kdyby se Carl nezeptal, nikdy by se to nestalo.

Dolly Parton a její manžel, Carl Dean, byli velmi šťastně ženatí už několik měsíců, když ho napadlo jí položit otázku. Byla s muži před ním? chtěl vědět. Parton byla v šoku. Co na tom záleželo? Muži v její minulosti neměli nic společného s jejich přítomností, nebo s přítomností jakékoli ženy. Tak mu tedy řekla pravdu, protože to je to, co Parton vždy dělá: říká svatou pravdu, i když to bolí.

“Víš, měla jsem sex, ještě než jsme se potkali, ale nezmínila jsem se o tom, a on se neptal,” řekla Parton časopisu Rolling Stone v roce 2003. “Byli jsme manželé osm měsíců, šťastní jak to šlo, a najednou se rozhodne zeptat. Řekla jsem mu pravdu a zlomilo mu to srdce. Nemohl se s tím dlouho vyrovnat. Myslela jsem si: 'No, Bože, jaký je na tom velký problém?'”

Parton nemohla přestat přemýšlet o tom, jaký to měl nespravedlivý pocit, a o brutálně jasných dvojitých standardech, které tak často uplatňujeme na ženy ve vztazích, i mimo ně. Přirozeně, tyto myšlenky skončily v písni: “Just Because I’m a Woman,” titulní skladbě jejího druhého alba a prvního jako sólové umělkyně pro RCA Victor. “Ano, udělala jsem své chyby / Ale poslouchej a pochop / Moje chyby nejsou horší než tvoje / Jen proto, že jsem žena,” zpívala Parton k klasickému, plačícímu country valčíku.

Parton však nevydávala omluvu — nebyla smutná kvůli svým úletům, ale kvůli světu, kde ženám nebyla nabízena stejná milost jako mužům kolem nich. Bylo to v roce 1968, a feministická revoluce se kolem ní rozvíjela. Nikdo jiný v country hudbě, natož na jihu, nezpíval o ničem, co by se byť vzdáleně podobalo, když “The Pill” od Loretty Lynn bylo stále několik let od vydání. I když Parton odmítla nálepku “feministka,” stejně jako jakoukoli politickou afiliaci, “Just Because I am a Woman” ukázala, že to nebylo proto, že by nechtěla bojovat za to, čemu věřila: chtěla to prostě dělat po svém, co nejvíce inkluzivním způsobem. Mnoho rádiových stanic mělo s touto písní problém a odmítly ji hrát, přesto se dostala na první místo v Jižní Africe — předzvěstí mezinárodní hvězdy, kterou se stane, její texty rezonovaly po celém světě.

Tato titulní skladba byla jediným singlem z Just Because I’m a Woman, který byl nahrán v RCA Studio B v Nashvillu. Parton právě splnila svou smlouvu s Monument a snažila se dále etablovat jako sólová umělkyně a autorka písní, zatímco současně fungovala jako pravá ruka Portera Wagonera (nebo jeho “dívčí zpěvačka,” jak to nazval). S častým spolupracovníkem a architektem Nashvillského zvuku Bobem Fergusonem jako producentem Parton shromáždila několik písní napsaných převážně jinými autory — “I Wish I Felt This Way At Home” od Harlana Howarda a “Love And Learn” od jejího strýce Billa Owense, mezi nimi — které vyjadřovaly široké spektrum romantických emocí a spletitostí. Ale to jsou právě její vlastnoručně napsané momenty, včetně “Just Because I’m a Woman,” které vynikaly nejvíce. “The Bridge,” které končí beznadějnou, těhotnou ženou, která si bere život, je srdcervoucí výjimečností, která zkoumá nejen tabuizované téma, ale také do hry zahrnuje její víru v Boha. Jako dcera venkovského východního Tennessee, která vyrůstala v chudobě, byla Parton záměrná při vybírání různých příběhů ze svého vlastního života: nejen sladké a něžné momenty country jednoduchosti, ale také boj a úzkost, které s tím přicházejí. Parton zažila sebevraždu ve své vlastní rodině a nebyla nervózní o tomto nepříjemném tématu hovořit. Chtěla, aby o tom lidé mohli mluvit snáze veřejně.

Další píseň, “I’ll Oilwells Love You,” napsaná Parton a Owensem, ukazuje její smysl pro humor dlouhodobého dosahu — odměnou je její rýmující se titulem sesterská píseň, “I Will Always Love You,” která se proměnila v generační klasiku a nejlepší prodávaný singl ženy všech dob, když jej nahrála Whitney Houston. A album činnosti, “You’re Gonna Be Sorry,” by mohla být pomstou předchůdce “Jolene.” “Zatímco jsi se zabýval líbáním, já jsem se zabývala plánováním odchodu,” zpívala Parton. “A když zjistíš, že jsem pryč, budeš litovat.” Parton od začátku jasně ukázala, že protagonisté jejích písní byly ženy po celém spektru lidských emocí: mohly být stejně křehké a zamilované, jako byly připravené vystrčit nevěrného muže na ulici, a všechny tyto pocity byly stejně platné a zmocněné. Byly něžné a byly problémem, když to bylo potřeba.

Parton debutovala v pořadu Portera Wagonera v září 1967, přičemž jejich první album, Just Between You and Me, vyšlo jen několik měsíců před Just Because I’m a Woman — s tak podobnými názvy LP je těžké je nevidět v konverzaci, protože kariéra Partonové musela tak být, dokud se v 70. letech nerozhodla rozdělit s Wagonerem. Ale její profil a status skladatelky rostla jak s Wagonerem, tak bez něj, přičemž Parton byla zaměstnaná budováním základů kariéry, která dosáhne bezprecedentních výšin v dalších letech a dekádách: ne proto, že byla ženou, ale zároveň ani ne navzdory tomu.