10 nejlepších jazz rapových alb, které byste měli vlastnit na vinylu

  

A Tribe Called Quest: The Low End Theory

Q-Tip zahajuje druhé a nejvíce jazzové album Tribe tím, že vypráví o konverzaci se svým otcem, a během následujících 45 minut posilují on, Phife Dawg a Ali Shaheed Muhammad spojení těchto dvou žánrů. Jsou zde akustické basové groove, několik poct jazzovým hudebníkům a dokonce i hostující vystoupení Rona Cartera, legendárního kontrabasisty, který hrál s každým od Milese Davise po Gila Scotta-Herona. Předchozí album People’s Instinctive Travels and the Paths of Rhythm možná mělo hity („Bonita Applebum“ a „Can I Kick It?“), a následné Midnight Marauders může být nejvyváženějším albem skupiny, ale žádné z nich není tak vlivné na jazz rap žánr jako Low End Theory.

můžete se přihlásit na čekací listinu pro 'The Low End Theory', naši VMP Essentials nahrávku měsíce pro květen 2022, zde.

  

Us3: Hand on the Torch

Tribe možná napodobilo ikonickou estetiku Blue Note pro jejich „Jazz (We’ve Got)“ obal singlu, ale britská skupina Us3 je překonala tím, že se stala prvním hip-hopovým aktivem, které podepsalo s tímto labelm. Jejich debut v roce 1993 spojil živé nástroje se samplováním výhradně z archívu Blue Note, zejména na vhodně nazvaném hitu „Cantaloop (Flip Fantasia)“, který převrátil skladbu Herbie Hancocka „Cantaloupe Island“. V důsledku toho vystupuje aranžmá Hand on the Torch více než kterékoliv předchozí jazz rap album. Rapping není vždy v paritě s Us3 současníky, ale plynulost alba a zahrnutí široké škály jazzových stylů z něj dělá povinné poslechové album. Originální tisk není obtížné sehnat, ale Blue Note také loni znovu vydalo deluxe edici.

  

The Pharcyde: Bizarre Ride II The Pharcyde

Jedna z prvních západních skupin, které se objevily s jazzovým zvukem, Pharcyde byli osvěžující lehkovážnou protiváhou mnoha gangster raperek z jižního centra L.A. na začátku 90. let. Čtyři MC skupiny se spojili se španělským producentem a klavírním géniem J-Swiftem pro jejich zásadní debut z roku 1993, který je bezpochyby nejzábavnějším albem na tomto seznamu. Bizarre Ride II představuje zvuk starých přátel, jak si povídají a dělají si legraci, s textovými cvičeními ve stylu cyphers a „Ya Mama“ vtipy, což vše filtruje okamžitě vnímatelný opar marihuanového kouře a zatuchlého piva. Teplé samply Weather Report, Herbie Mann, John Coltrane a dalších jazzových velikánů přispívají stejně jako vtipné texty k této uvolněné atmosféře, což vytváří zdánlivě nekonečný přísun dobrých vibrací.

můžete získat VMP edici druhého alba The Pharcyde, 'Labcabincalifornia', naši Hip-Hop nahrávku měsíce pro červen 2022, zde.

  

Souls of Mischief: 93 ‘til Infinity

Další klíčový alt-rap prvek ve střední Kalifornii 90. let byl kolektiv Hieroglyphics z Bay Area, jehož vrcholovým výtvorem je debut Souls of Mischief z roku 1993. Pravděpodobně znáte vzdušnou, vibrafonem poháněnou titulní píseň, která je založena na vzorku Billyho Cobhamu, ale to je jen špička ledovce. Od úvodní skladby „Let ’Em Know“ Souls usilují o oživení plánu vytvořeného Tribe na Low End Theory, přidávají živý akustický bas a dokonce i nějaké trubky na několik skladeb a předávají produkční povinnosti plné samplů stálým členům Hiero jako Del The Funky Homosapien a Domino. Rozšiřují přátelskou atmosféru, kterou Pharcyde vytvořil na Bizarre Ride II, s písněmi zaměřenými na chlubení sexuálními a lyrickými dovednostmi, ale také poskytují silnou dávku realismu ve stylu východního pobřeží na vražedném příběhu „Anything Can Happen“ a kritice vzdělávání „Tell Me Who Profits.“ Zvuk 93 ‘til Infinity leží uprostřed Vennova diagramu Native Tongues, stylu boom-bap od Pete Rocka a západního pobřežního batohu rapu, a proto je ve své DNA zakotvena úcta k jazzu ze všech těchto scén.

  

Jeru The Damaja: The Sun Rises in the East

DJ Premier by mohl mít větší nárok než kdokoli jiný na titul kmotra jazz rapu, protože jeho práce na debutu Gang Starr z roku 1989, No More Mr. Nice Guy, zahájila v raných 90. letech seismický posun od klasických soulových a funkových samplů k jazzu a více obscurovému terénu. Podle mého názoru, jeho nejchutnější jazzové flipy přišly o pět let později na debutovém albu Jeru The Damaja z roku 1994. Jeru se již několik let pohyboval v brooklynském rapu, hostoval na albu Gang Starr z roku 1992 Daily Operation a vydal několik singlů s Preemem, než se rozhodli spojit na plné album. Jako MC byl sebevědomý Jeru naprosto odlišný od uvolněného, elegantního Guru, a Premier se tomu přizpůsobil tím, že vyměnil svoje obvyklé hladké groove za volnější, avantgardní jazzové textury. Poslouchejte zklamané klavírní stopy na „D Original,“ psychedelický vibrafon Roye Ayerse na „Mental Stamina,“ nebo podivné drum experimenty Shellyho Manneho na „Come Clean“ — dodnes jde o některé z nejambicióznějších jazzových samplů v hip-hopu.

  

Digable Planets: Blowout Comb

Digable Planets jsou nejlépe známí pro jeden z nejpopulárnějších jazz rap singlů všech dob, „Rebirth of Slick (Cool Like Dat)“ z roku 1992, ale jejich korunovaným úspěchem je hlubší, mnohem podivnější prozkoumání jazzu. Druhé a poslední album skupiny je plné skladeb, které pravidelně přesahují pětiminutovou hranici, vyhýbají se standardní struktuře, skrývají vokály v mixu a meditují o afrocentrismu a městské kultuře. Blowout Comb je temná a intoxicující epopej, která se od Tribeových snadno stravitelných jazzových pohlednic hodně vzdaluje. Jedná se o etnografickou studii živého rapového prostředí v Brooklynu z poloviny 90. let, s oběma Guru a Jeru The Damaja v hostujících verších, a písněmi, které se dotýkají místních barbershopů, graffiti kultury a pěti boroughů NYC. Skupina se nedávno znovu sešla pro sérii koncertů, ale v jejich nepřítomnosti vzal zakládající člen Ishmael Butler přístup Blowout Comb do ještě prostorovějších oblastí se svým projektem Shabazz Palaces.

  

The Roots: Do You Want More?!!!??!

Druhé album The Roots z roku 1995 je vzácně uváděno jako jejich nejlepší (tato čest je obvykle vyhrazena pro opus z roku 1999 Things Fall Apart), ale je to jejich nejvíce oddané jazzu. Už z Questloveových neklidných rytmů a jemných klávesových akordů od Scotta Storcha je patrné, že skupina studovala kroky svých jazz rap současníků, ale jako dobře seřízená plná skupina dokázali vrátit hudbu blíž k jejím kořenům (bez ironie). Do You Want More?!!??! je jediné album na tomto seznamu s živými scattovými pasážemi, a cappella harmoniemi a bicími sóly, a je také jediné jazzové album, které znám a které obsahuje beatboxing. Nenajdete jinou skupinu, která by tak snadno balancovala mezi rapem a jazzem jako The Roots.

  

Guru: Jazzmatazz Volume 1

Guru byl stejně oddaný jako DJ Premier k tomu, aby jazz stal nedílnou součástí zvuku Gang Starr, ale jeho hlavní vedlejší projekt se ponořil ještě hlouběji do žánru než kterákoliv z pozdějších prací Premo. První z jeho čtyř alb Jazzmatazz popsal jako “experimentální fúzi hip-hopu a živého jazzu,” a určitě bylo dost ambiciózní, aby dostálo názvu. Jazzové velikány jako Donald Byrd, Roy Ayers, Branford Marsalis a Lonnie Liston Smith řídí melodické cvičení přes klasické hip-hopové drum breaky, a Guru mísí svůj rap s hostujícími zpěváky a prodlužovanými instrumentálními pasážemi, což vytváří mnohem vyrovnanější 50/50 poměr žánrů, než jakýkoliv Gang Starr album usilovalo o to být. Doufám, že se vám podařilo získat výtisk limitované edice reissue od Vinyl Me, Please, ale pokud ne, stále můžete sehnat reissue Virgin Records z roku 2016.

  

Madlib: Shades of Blue

Navzdory tomu, že obsahuje rap pouze na jedné skladbě, Shades of Blue je základem jazz rapu ze dvou důvodů. Za prvé, Madlib je jedním z nejnápaditějších samplérů všech dob, a za druhé, Blue Note mu povolil volnou manipulaci s jejich archívy pro toto album, s výsledkem celkem více než 20 samplů z jejich katalogu ze 60. a 70. let. Přerušované úryvky z dokumentu Blue Note: A Story of Modern Jazz dodávají albu interaktivní a objevný charakter, přičemž Madlib hraje roli hip profesora. Beat Konducta již byl dobře obeznámen s převracením „starých jazzových standardů,“ jak by MF Doom později řekl na Madvillainy, v době vydání Shades of Blue v roce 2003, takže byl to opravdu velký úspěch dostat za to uznání od tohoto váženého labelu. Pokračoval v tvorbě plně jazzového bočního projektu Yesterday’s New Quintet a prováděl podobné experimenty album po albu s dubem, africkou hudbou, brazilskou hudbou, bollywoodskými soundtracky a dokonce i katalogy Nas a JAY-Z.

  

Kendrick Lamar: To Pimp a Butterfly

Vydaný dobrých 20 let po vrcholu jazz rapu a dvanáct let po druhém nejnovějším albu na tomto seznamu, To Pimp a Butterfly jakoby završovalo žánr, tak i heraldovalo novou éru. Pozval si notoricky známé hudebníky, kteří byli vychováni na obou žánrech — mistrovského basistu Thundercata, multiinstrumentalistu Terrance Martina, klavíristu Roberta Glaspera, saxofonistu Kamasi Washingtona a producenta Flying Lotus — takže výsledné album nepůsobí jako manželství mezi hip-hopem a jazzem, ale jako dítě dvou žánrů, které se spojují s modernějšími vlivy astrálního funku a trapové hudby. Tito lidé, kteří vyrůstali s úctou k Q-Tipovi i Milesovi Davisovi, to ukazují. Jazz rap je základním společným jmenovatelem všech zúčastněných stran tohoto alba, a kromě toho každý přináší vlastní odborné znalosti, jako například FlyLoovu elektroniku Brainfeeder nebo Martinovy G-funk mistrující třídy.

V jeho stopách To Pimp a Butterfly zasel semena moderního jazz rapového renesance, s celou novou vlnou umělců, kteří se chopili stavebních bloků tohoto žánru a hráli s nimi způsoby, které by nikdy nebyly představitelné v 90. letech. Chance The Rapper a The Social Experiment přidali technicolorový nádech a gospel, Anderson .Paak vyhlazuje jazzu drsné okraje do kalifornského cool, Mick Jenkins uvolňuje své širokootevřené pouliční kázání, BADBADNOTGOOD se mění z coverů Waka Flocka Flame na strukturně vzrušující kompozice a masivní The Epic Kamasi Washingtona stojí jako jedno z největších úspěchů 21. století v jazzu. Jazz rap vypadá dnes úplně jinak, ale konečně se vyrovnává popularitě svého vrcholu v 90. letech.