Bohové buďte chváleni: The Dead Weather se (konečně) vracejí

obrázek prostřednictvím Origami Vinyl

Pamatujete, jak jste se cítili mnohem lépe, když jste si uvědomili, že vaši rodiče (nebo v závislosti na tom, jak jste staří, vaši prarodiče) byli na Woodstocku? Když vám vyprávěli příběhy o Jimi Hendrixovi, Jimmy Pageovi, Robertu Plantovi a všech těch dalších bozích rockové hudby? No, jednoho dne, až budeme prarodiče, budeme moci podívat našim dětem do očí a říct jim, že Jack White byl na vrcholu svých sil během naší generace. Jack White, ať ho milujete nebo nenávidíte, je nesmírně talentovaný multiinstrumentalista/bůh. Od The White Stripes přes The Raconteurs, řadu sólových projektů až po mnohé další hudební snahy, ten chlap posouvá rock and roll na novou, čistě syrovou úroveň. Úroveň, na které by rock vždy měl být.

Vstupte Alison Mosshart. Znali jsme ji jako zpěvačku The Kills a když mluvíte o ženách, které "rockují" (i když byste o "ženách" neměli mluvit), ona to prostě dělá lépe než pravděpodobně 90 % lidí, kteří se kdy pokusili vzít si rock and roll…roll. Termín "badass" pravděpodobně existuje právě kvůli Alison Mosshart. Od jejích divokých ombré vlasů, leopardích kabátů a kožených kalhot po její bezohledný, viscerální zpěv, který se prodírá vaší lebkou, její mistrovské kytarové dovednosti až po způsob, jakým se na pódiu chová, ta žena vyzařuje sebevědomou syrovost, která přiměje každého, kdo se na ni jen podívá, ztratit odvahu.

Naštěstí pro nás, a jakékoli bytosti s ušima, se Jack White a Alison Mosshart spojili a vytvořili ultimátní rockovou kapelu: The Dead Weather.

Vstupte kytary, které zabíjejí, bicí linky, které vám doslova nakopnou zadek, a vokály, které vás donutí vzít rudou barvu, zapálit ji a pak hodit zápalku za sebe a sledovat, jak zapálí všechno, co potká. Byl jsem na stáži v PR agentuře v New Yorku v létě 2010, když jsem poprvé slyšel o The Dead Weather. Jack White byl jedním z našich klientů a protože The Dead Weather vydávali nové album, tisk byl v šílenství. Podíval jsem se na video k písni “Treat Me Like Your Mother”, kde Jack a Alison kráčejí k sobě v kožených bundách, cigarety visící z jejich úst a bezohledně se na sebe střílejí z kulometů a to bylo pro mě. Jasně si pamatuji, jak jsem vyšel ven a koupil si vlastní balení cigaret, zapálil si a poslouchal tuto píseň na svém iPodu, když jsem zběsile kráčel ulicemi New Yorku. Cítil jsem se tak skvěle, a jediný důvod, proč jsem se tak skvěle cítil, byl, že mi Alison Mosshart zpívala do uší. Stal jsem se posedlý. Nosil jsem leopardí kožešiny, kožené kalhoty a blogoval každou fotku, kterou jsem mohl o ní na svém tumblru. Byla zosobněním všeho, čím jsem chtěl být v té době, nebojácná, silná a vedoucí v jedné z nejlepších kapel, které jsem kdy slyšel. Jack White byl už pro mě legendou díky The White Stripes, takže jejich spojení pro mě bylo skoro příliš explozivní. Byli skvělí. A nezapomeňme na Deana Fertitu a Jacka Lawrence, další kytaristy, kteří tuto kapelu dělají čtyřmi nebeskými rockovými anděly.

Naštěstí pro nás, jsou zpátky. Před několika týdny vydali “Cop And Go”, pak “Mile Marker” před pár dny a hádejte co, stále rockují stejně tvrdě jako v roce 2009. S jiskřícími basovými kytarami, které vám rozpuští obličej, po psychotické bicí Jacka Whitea, až po Alisoniny vražedné vokály, je kapela zase pohromadě! 25. září The Dead Weather vydali své nejnovější album Dodge and Burn, a je to vše, co jsme si přáli, a ještě více (včetně některých syntetických psychedelických zvuků, které to posouvají na novou úroveň). Stále dostáváme stejný syrový, mužný blues, a celé album vás znovu přiměje zamilovat se do The Dead Weather.