Album týdne: 'Dead Magic' od Anna Von Hausswolff

Najdete krásu ve smrti? Ačkoliv je to poslední myšlenka, umělci strávili alba, kariéry, životy s nadějí, že na tuto otázku odpoví, než budou vymazáni silami smrti. Švédská skladatelka Anna von Hausswolff strávila svou celou kariéru nejen tím, že chce odpovědět na tuto otázku, ale také ji vyvrátit kladně, znovu si představit, že samotná smrt je něco, co skrývá jemnou formu krásy. Na svém čtvrtém studiovém albu, Dead Magic, von Hausswolff odstraňuje kontrast světla a temnoty, místo toho se ponořuje do melancholie své vlastní podvědomí, ale výsledek stále děsí s momenty milosti a milosrdenství v černé.

První zvuk, který uslyšíte na Dead Magic, je praskání. Je to skoro statický zvuk, ale ne úplně; více připomíná zvuk vzdáleného těla v pytli, přicházející katastrofy. To otevírá rozlehlé „The Truth, The Glow, The Fall“ – tříaktovou odyssejskou epiku touhy – ale není to zvuk, na který čekáte. „Po pádu tě najdu“ zpívá von Hausswolff, doprovázena jejím typickým varhanami, tentokrát nahranými v posvátném mramorovém kostele Marmorkirken v Dánsku. Od svého průlomového alba z roku 2013 Ceremony až po 2015’s tar-sludged The Miraculous, byly varhany von Hausswolffovou spolehlivoučemou přes pekelné nitro, a Dead Magic není výjimkou.

Odrážené od kostelních zdí a získávající reverberující dvojí kvalitu, cesta varhan v této sbírce pěti písní slouží jako optimismus, rezignace a znovuzrození. V hlavním tracku – nazývat to singlem, navzdory hudebnímu videu a doprovodnému mediálnímu humbuku, by bylo naivní – „The Mysterious Vanishing of Electra“, si varhany dávají na čas, než získají oporu ve vaší mysli; když na vás dorazí jejich zuřivý vrchol, když von Hausswollf zařve „kdo je ona, kdo je ona, aby se loučila“, stal se varhany démonem, řvoucím smrt do obrazu. Jinde je páteří éterického „The Marble Eye“, jehož název se zdá být odkazem na Marmorkirken; bez žádného z charakteristických vokálů von Hausswolff, skladba místo toho zní jako proces vzestupu, destilovaný do pěti minut písně.

Středobodem alba je jasně viditelný na první pohled do seznamu skladeb: „Ugly and Vengeful“ vystupuje ze zmatku jak svými 16 minutami trvání, tak svou zlovolností. Toto je Danteho Inferno čelící zemětřesení, jeho zoufalství pomalu prosakuje, uspávající vás do falešného pocitu bezpečí, než vybuchne uprostřed. V jistém smyslu, nejlepší srovnání je něco jako Swans’ The Seer, jen pokud by se tato kapela méně zabývala trestající, neochvějnou mužností. Kde toto album obsahovalo písně na zabíjení a podlitiny, „Ugly and Vengeful“ volí místo toho zneklidňující nepohodlí. I když začíná setřásat pavučiny, cítí se elementální, a ve svém závodě k cíli stále nikdy necítí zcela správně; hrozivý zvuk varhan běží kolem 11 minut jako něco ze Sunset Rubdown Random Spirit Lover, už tak delirantní deska, kterou von Hausswolff znásobila 100 násobně.

Pokud „Ugly and Vengeful“ slouží jako středobod alba a sestup do šílenství, pak závěrečná svatost „Källans återuppståndelse“ (což v překladu z mateřské švédštiny znamená „Znovuzrození zdroje“) slouží k ukotvení zpět do hořkosladkého očistce. Na závěrečném tracku alba jsou varhany podpořeny návratem statického zvuku, ale tentokrát je konzistentní; nepraská tolik, kolik se spíše vlekne, kulhající k krásnému konci slíbenému nám všem. Zde zní von Hausswolff rezignovaně na svůj osud a spokojena si užívá posledních žhavých uhlíků svého života, rozpuštěna do prázdnoty. I v zimách Skandinávie hoří ohně tak jasně.

Dead Magic je první spolupráce mezi von Hausswolff a producentem Sunn O))) Randallem Dunnem, který moudře nechává více než jakoukoliv jinou podstatu jejích živých vystoupení prosvítit na albu. Každý nástroj se cítí živý a životně důležitý, od varhan, k kytaře, která otevírá „Electra“, a k pochodovým bubnům na „The Truth, The Glow, The Fall“. Nejpodstatnější však je, že Dunn se zdá chápat důležitost von Hausswolffova hlasu, toho vibrujícího sopránu, který vyvolával srovnání s Bat for Lashes nebo, častěji, s Kate Bush.

Kde celé toto album se zabývalo zanecháním odkazů a přinášením života do světa, Dead Magic je cestou temnými rohy von Hausswolffovy psychiky, a její hlas pracuje přesčasy, aby odrážel tuto změnu. Je to šokující, je to nepohodlné, ale také vzrušující vidět někoho na vrcholu svých sil, jak odbočuje vlevo a narazí do zdi s úsměvem na tváři. Dead Magic nemusí být poprvé, co se von Hausswolff setkává tváří v tvář se smrtí, ale je to poprvé, co byla dost laskavá, aby nechala posluchače jet s ní, a je to jízda, kterou stojí za to absolvovat.