Album týdne: 'Dead Magic' od Anny Von Hausswolff

Dokážete najít krásu ve smrti? I když to může být konečné, umělci strávili alba, kariéry, životy s nadějí zodpovědět tuto otázku, než budou vymazáni silami smrtnosti. Švédská skladatelka Anna von Hausswolff strávila svou kariéru nejen tím, že chtěla odpovědět na tuto otázku, ale překonat ji potvrzujícím způsobem, přepracovat myšlenku, že smrt sama o sobě je něco, co skrývá delikátní formu krásy. Na svém čtvrtém studiovém albu, Dead Magic, von Hausswolff odstraňuje juxtapozici světla a tmy, místo toho se raději oddává ponurosti své vlastní podvědomí, ale výsledek stále pronásleduje okamžiky milosti a milosrdenství uprostřed černého.

První zvuk, který uslyšíte na Dead Magic, je praskání. Je to téměř statický zvuk, ale ne zcela; spíše to připomíná zvuk vzdáleného těla v pytli, přicházející pohromy. To otevírá široké “The Truth, The Glow, The Fall” – třídílné Odysseovské epických toužeb, ale není to zvuk, na který čekáte. “Po pádu tě najdu” zpívá von Hausswolff, doprovázena svým typickým varhanami, tentokrát nahraná v dánské posvátné mramorové kostele Marmorkirken. Od jejího průlomového alba Ceremony z roku 2013 a skrze 2015 s dehtem nasáklým The Miraculous, varhany byly von Hausswolffovou věrnou společníčkou skrze hloubku pekla, a Dead Magic není výjimkou.

Odražené od kostelních zdí a získávající reverberující vlastnost oboustrannosti, cesta varhan ve sbírce pěti skladeb se ukazuje jako optimismus, jako rezignace a jako znovuzrození. Na hlavním tracku – nazvat to singlem, navzdory hudebnímu videu a doprovodnému mediálnímu blitzen, by bylo naivní – “The Mysterious Vanishing of Electra,” si varhany dávají čas, aby získaly oporu ve vašem myšlení; ve chvíli, kdy se na vás vrhne jejich hlučný vrchol, když von Hausswolff vyřvává “kdo ona je, kdo je ona, aby se rozloučila,” varhany se stávají démonem, hřmící smrt do obrazu. Jinde je páteří éterické “The Marble Eye,” jejíž název se zdá odkazovat na Marmorkirken; neobsahující žádné z von Hausswolffových charakteristických vokálů, skladba místo toho zní jako proces vzestupu, destilovaný do pěti minut písně.

Středobodem alba je zřejmý již na první pohled do seznamu skladeb: “Ugly and Vengeful” se vyvyšuje nad hašteření se svou 16minutovou délkou a svou zloby. Toto je Danteho Inferno čelící zemětřesení, jeho zoufalství pomalu prosakuje, uspává vás do falešného pocitu bezpečí, než ve středu exploduje. V určitém smyslu je nejlepší srovnání něco jako Swans’ The Seer, pouze pokud by se ta kapela méně zabývala trestajícím, neúprosně mužským principem. Zatímco toto album obsahovalo skladby pro zmalomyslnění a pohmoždění, “Ugly and Vengeful” volí místo toho znepokojivé nepohodlí. I když se začíná zbavovat pavučin, cítí se elementární, a ve své závěrečné sprintu směrem k cíli se stále nikdy necítí zcela správně; hrozivě znějící varhany trvající kolem 11 minut zní jako něco z Sunset Rubdown’s Random Spirit Lover, již tak šíleného záznamu zesíleného u von Hausswolffové.

Pokud “Ugly and Vengeful” slouží jako středobod alba a sestup do šílenství, pak závěrečná posvátnost “Källans återuppståndelse” (v překladu “Vzkříšení Zdroje” ve von Hausswolffově mateřštině švédštině) slouží k tomu, aby nás zpět usadila do hořkosladkého očistce. Na poslední skladbě alba varhany doprovází návrat statického zvuku, ale tentokrát je to konzistentní; nepraská tolik, jako spíše klopýtá směrem k krásnému konci, který nám všem slibuje. Zde von Hausswolff zní rezignovaně na svůj osud a spokojeně si užívá poslední žhavé uhlíky svého života, rozpouští se do prázdnoty. I v severských zimách hoří ohně tak jasně.

Dead Magic je první spoluprací mezi von Hausswolff a producentem Sunn O))) Randall Dunnem, který moudře dovoluje všehoschopnosti jejích živých představení, aby zářila na albu. Každý nástroj se cítí živě a vitálně, od varhan po kytaru, která otevírá “Electra,” a po pochodové bubny na “The Truth, The Glow, The Fall.” Nejvíce důležité je však, že Dunn zdá se chápe důležitost hlasu von Hausswolff, toho vibrujícího sopránu, který vyvolal srovnání s Bat for Lashes nebo, častěji, s Kate Bush.

Zatímco celé to album se zabývalo odkazem a přinášením života do světa, Dead Magic je cestou temnými rohy von Hausswolffovy psychiky, a její hlas pracuje na maximum, aby odrážel tuto změnu. Je to šokující, je to nepohodlné, ale je také fascinující vidět někoho na vrcholu svých sil, jak zahne doleva a narazí do zdi s úsměvem na tváři. Dead Magic může být poprvé, kdy se von Hausswolff setkává tváří v tvář se smrtí, ale je to poprvé, co byla dost laskavá, aby dovolila posluchačům jet s ní, a je to jízda, kterou stojí za to absolvovat.